Interview s upírkou aneb ...

17. srpna 2007 v 18:27 | Míša |  Cizí články
Interview s upírkou aneb zapomeňte na středověké báchorky o upírech
Má poznámka: Nechci a nebudu z tohoto článku dělat nějaké závěry. Můj názor je nějaký určitě, ale nechci vás ovlivňovat. Nechám vše na vás, pomocí komentářů se můžete podělit o svůj dojem.
UpírkaUpír, též vampýr, jak přečasto nazýván, jest monstrem noci. Nocí se plíží a krev z ladných šíjí ubohých panen saje. Však chcete-li se před upírem nadmíru dobře ochrániti, svěcené vody, amulety bohů posvátné i věnec česneku si kolem hrdla dáti musíte. Jakmile bídný upír pach česneku ucítí, moc boha silného zmerčí či po něm vody svěcené chrstnete, jak strom podťatý k zemi se skácí. Pak kladivo do ruky jedné, osikový kůl do ruky druhé jměte a srdce této zrůdy bezbožné kůlem oním probijte. Hlavu pak bezbožníka od těla oddělte a obé do hrobu tak uložte, by hlava u kotníků monstra spočívala. Když oudy mu svážete a bedra kameny zatížíte, jedině tak jeho řádění ukončeno bude a upír zprovozen ze světa jest.
Physiologus
Na jaře jsem se zúčastnil zasedání zubních techniků v hotelu Vega nedaleko Luhačovic. Přiznám se, že ačkoli jsem člověk společenský, neměl jsem onoho dne náladu připojit se k bujarému veselí, které nastalo po skončení oficiálního programu. Toužil jsem spíše po samotě. Příčiny mého melancholického stavu byly v zásadě dvě: Za prvé jsem se narodil ve znamení raka a jako takový jsem dosti náladový, a za druhé na mě působil úplněk. Jako pravý nefalšovaný romantik jsem se tedy uchýlil do ústraní a pozoroval noční oblohu, užívajíc si své "račí" nálady. Zato kolega z redakce nelenil a zapojil se do víru společenského dění.

Několik dní na to mi dotyčný kolega jen tak mimochodem povídá: "seznámil jsem se v Luhačovicích s jednou krásnou zubní techničkou o které se říká, že je upírka". Zasmál jsem se v přesvědčení, že se jedná o metaforickou pomluvu závistivých spoluobčanů a vzápětí jsem samozřejmě celou epizodku pustil z hlavy. Zvěsti, které jsem o zmíněné techničce v následujících dnech občas slýchával, byly však natolik zajímavé, že se ve mně poznenáhlu ozvalo mé vrozené nutkání koketovat s tajemnem. Zatelefonoval jsem tedy dotyčné na její pracoviště a představil se jako redaktor nejmenovaného časopisu, který by měl zájem o rozhovor se zubní techničkou, o které se mimo jiné říká "cha, cha", že je upírka "cha, cha". Hlas, kterým mi odpověděla na mou žádost o interwiev byste museli slyšet, abyste pochopili proč mě polil studený pot. Hlas, který pronikal až do skrytých zákoutí mého já, mi totiž z druhého konce sluchátka podmanivě sdělil: "Klidně se s vámi sejdu jako upírka, o které se říká, že je zubní technička." Když jsem po několika dnech potlačil návaly iracionální paniky, které jsem přisuzoval přepracovanosti, prostudoval jsem si pro jistotu nějaké staré spisy o upírech a vyrazil na dohodnutou schůzku.

Sešli jsme se po setmění v mé oblíbené pizzerii Al Capone Na Poříčí. Musím se přiznat, že jsem se nějak necítil ve své kůži. Nejsem pověrčivý, ale člověk nikdy neví. Speciálně pro ten večer jsem si zakoupil rolák, i když jinak tento druh oděvu k smrti nesnáším. Vzhledem k tropickému počasí, které tehdy panovalo, působilo mé ošacení poněkud křečovitě, ale jistota je jistota. Navíc mě v kapse nepříjemně tlačila tuba s česnekovou pastou a neustále jsem mimoděk kontroloval, zda velký křížek po prababičce visí na svém místě, tedy pod rolákem na mém krku.

UpírkaOnu sličnou ženu, kvůli které jsem učinil všechna tato opatření, a která teď byla pohodlně usazená v křesílku naproti mě, jsem celý večer po očku nenápadně pozoroval, a to i ve chvílích, kdy jsem si dělal poznámky. Největší pozornost jsem samozřejmě věnoval řadě krásných bílých zubů, které občas odhalila v úsměvu. Jak se blížila půlnoc, s obavami jsem sledoval, zda se její špičáky nápadně nezvětšují. Naštěstí zůstaly po celou dobu našeho rozhovoru v obvyklé velikosti. Její okouzlující úsměv mne však přiváděl do čím dál větších rozpaků. A co teprve její oči… Červené jako rudé víno!

Když mě ta okouzlující děva jemným zakašláním upozornila, že už na ní hodnou chvíli hypnotizovaně civím, položil jsem jí s nepříliš úspěšným pokusem o profesionální šarm první otázku:
Na rozdíl od vodníků, jejichž neslavný konec popisuje celovečerní dokumentární film s názvem "Jak utopit doktora Mráčka, aneb konec vodníků v Čechách", tak upíři, jak vidím v české kotlině ještě nevymřeli. Jak je to možné? (Otázku jsem položil s lehkou ironií v hlase, abych se příliš neshodil a dal tím dostatečně najevo co si o celé záležitosti myslím - tedy, že na pohádky samozřejmě nevěřím. Veronika, jak se dotyčná jmenovala, však odpověděla zcela uvolněně a mou ironii přešla s nonšalantním klidem).
Zlatý věk upírů je sice dávno pryč a několikrát již hrozilo, že upíři skončí jen jako krvelačné postavy ve strašidelných báchorkách, ale v současné době si celá upíří populace, celosvětově čítající zhruba 5 000 jednotlivců, žije celkem poklidný život. I v České republice je jich stále dost a neřekla bych, že živoří někde na okraji společnosti. Ptáte se jak je to možné? Museli jsme celkově změnit své sociální chování a nezastírám, že k přežití nám také hodně napomohl systém zdravotnictví na některých méně rozvinutých místech naší planety, jako například v České kotlině. Dobrovolné dárcovství krve je věcí o které se mému strýci Dracovi (u nás známému spíše pod pseudonymem Drákula. Pozn. redakce) ani nesnilo.
Upíří zubyCo si mám představit pod pojmem "změna sociálního chování´?
Postupně se u nás vyvinulo určité sociální cítění a vazby k lidské společnosti, kterou jsme přestali považovat za pouhý zdroj potravy. (I když jsem se pařil v roláku, naskočila mi husí kůže). Naprostá většina upírů je dnes velmi vzdělaná a mnozí z nás zaujímají v lidské společnosti význačné postavení. Upíři často působí v různých lékařských povoláních. Vzhledem k našemu výbornému zraku, bleskovým reflexům, bezchybně fungujícímu imunitnímu systému - schopnému odfiltrovat takřka veškeré známé nemoci a toxiny, máme pro výkon lékařského povolání ty nejlepší předpoklady.
Musím přiznat, že jako pacient v péči třeba i pohledné upíří sestřičky, bych zřejmě strachy neusnul.

Není důvod k obavám. Součástí změn v myšlení a chování upírů je také zákaz konzumovat lidskou krev bez vědomí oběti, tedy vlastně dárce, a je také zakázáno sát přímo z hrdla, protože to znamená zabít. Pro mě osobně nepřichází taková nechutnost v úvahu, narodila jsem se totiž až v polovině minulého století. Zanedlouho mimochodem oslavím svou plnoletost - bude mi padesát let. Moji rodiče však ještě občas vzpomínají na dobu, kdy ke svému přežití museli někoho úplně ´vysát´. Dnes je naštěstí situace jiná a žádný upír si nic takového nedovolí, protože si uvědomuje, že kdyby se takový případ dostal na veřejnost, ohrozil by tím celou upíří populaci. Nehledě k tomu, že už ani nemáme fyzickou potřebu zabíjet.
V té chvíli přišel číšník a má protiupíří ochrana dostala jisté trhliny. Veronika si totiž s lehkou ironií v hlase objednala pizzu s přídavkem česneku. Číšník zřejmě něco zaslechl, protože se na mě škodolibě zazubil. Pochopil jsem, že se mimo jiné radikálně změnily také upíří stravovací návyky a duchaplně jsem Veronice nabídl vlastní česnekovou pastu. Zasmála se a doporučila mi, abych si také odložil rolák, protože můj deodorant už přestává účinkovat. Poté si se zájmem prohlédla můj křížek po babičce a svěřila se, že jí připomíná kříž na oltáři v jejich místním kostele. Nedá se říci, že by mě to uklidnilo.
Oči barvy rudého vínaNechápu, jak je možné, že jste při takových opatřeních ještě nevymřeli. Odkud tedy lidskou krev získáváte?
Veronika se na chvilku zamyslela, přičemž si prohlížela své pečlivě upravené na zubní techničku však nezvykle dlouhé nehty a klidně odpověděla.
Našli jsme mnoho způsobů jak přežít a nepoškozovat přitom druhé. Ve vyspělých zemích naši vědci, tedy upírští vědci, například vyvinuli krevní náhražky, které se vyrábějí extrakcí z rostlin a minerálů. Některé naše komunity mají také různé dohody s lidmi, kteří jim poskytují krev jako protislužbu. Získávání krve násilím, vydíráním nebo zneužitím sociálně slabých je v každém případě mezi upíry nelegální. Máme dokonce takzvanou krevní policii, která na vše dohlíží. No a co mezi sebou dělají smíšené milenecké páry člověk - upír je, samozřejmě v jistých mezích jen jejich věc…Dlouze se na mě zahleděla a já se obávám, že jsem změnil barvu blíže k červenému spektru. Navíc je má generace schopná přijímat i pevnou stravu, například pizzu, jak sám za chvíli uvidíte. Máme z toho ale spíš požitek než užitek.
Raději jsem změnil téma:

Náš rozhovor bude publikován v časopise se zubní tematikou, mohla byste našim čtenářům říci něco o upíří ústní hygieně?
Dříve jsme se o své zuby nemuseli vůbec starat. Když upír ztratil zub, narostl mu nový. Poslední generace upírů, ale začíná mít podobné problémy se zuby jako lidé. Zřejmě je to tím, jak se evolučně přizpůsobujeme svému okolí. Kvalitní zubní kartáček, dentální nit a mezizubní kartáček jsou tedy dnes běžnou výbavou každého mladého upíra. Stejně jako lidé máme dvaatřicet zubů, ale dentes canines neboli upíří špičáky v horní čelisti mají sací kanálek a mohou se prodlužovat. Oproti lidem máme stále tu výhodu, že nám rostou třetí, někdy i čtvrté zuby. Čím dál častěji se ale stává, že nějaký upír ztratí zub definitivně. Pak samozřejmě přijdu na řadu já.
Jaké mají upíři zkušenosti s odbornou lékařskou péčí o zuby?
Pro nás je samozřejmě ještě mnohem obtížnější najít schopného, chápavého a hlavně nebojácného zubaře. Některé morfologické odlišnosti mezi lidským a upířím chrupem totiž při bližším ohledání zubaři neujdou. Jedinec, který není s touto skutečností předem obeznámen se většinou poleká a v započatém výkonu odmítne pokračovat. Proto jsme většinou nuceni vyhledat pomoc zubaře upíra. V Praze jich je naštěstí několik a jeden z nich dokonce ve vedení ČSK (Česká stomatologická komora).
VeronikaNeprozradíte našim čtenářům na jakém postu v ČSK dotyčný působí?
Ne, to opravdu nemohu MUDr. (cenzurováno redakcí) udělat.
A co zkušenosti se zdravotními pojišťovnami?
(Smích na obou stranách stolu)
Některé - pro upíry potřebné výkony zdravotní pojišťovny opravdu neproplácejí a nějaká Všeobecná upíří zdravotní pojišťovna, která by upírům vycházela vstříc, tu bohužel zatím neexistuje.
Náš rozhovor pokračoval ještě dlouho, ale vzhledem k většímu množství zkonzumovaného vína jsem po sobě další poznámky už z větší části nepřečetl. Zbytek onoho večera si vybavuji poněkud matně. Následující den jsem se probudil ve svém bytě s nejasnými obavami o své zdraví. Když jsem si civějíc do stropu rozpomněl na události předešlé noci, utíkal jsem okamžitě před zrcadlo a hledal dva vpichy po upířích zubech… No a co byste řekli? Nic jsem nenašel! Ta ženská mě fakt dostala.
-trun-
-dm-
Publikováno: 04.09.2003 v rubrice Zajímavosti .
Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip

ZDROJE:
Text i obrázky - www.zuby.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siegfried Siegfried | 9. září 2007 v 4:37 | Reagovat

Já už to kdysi četl. Můj názor? Strašně mi to připomíná smotaninu Blada, Interwiew s upírem a bývalé Vampires Support. Tím ovšem netvrdím, že na tom alespoň vzdáleně něco není. Ale více mi to připomíná žert.

2 Míša Míša | E-mail | Web | 10. září 2007 v 16:24 | Reagovat

U několika věcí jsem se opravdu musela trochu smát, ale co kdyby, ne?

3 Wer-Oni-Cas-Hon-Lil Wer-Oni-Cas-Hon-Lil | E-mail | Web | 30. října 2008 v 21:10 | Reagovat

Me na tom zaujala ta cisla  totiz 5 000 jedincu upiru mi prijde jako dost malo ale co se da delat no...

4 Sethe Sethe | 6. února 2009 v 16:26 | Reagovat

mě na tom zase zaujala ta věta o krevních náhražcích z mineralů a rostlin. Přece upíři mají krev pít kvůli životní energii v ní obsažené, nebo se pletu a jde jen o krev a její živiny v ní?  :)

tohle spíš asi mělo pobavit než vylekat či mrazit, jak zdá se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama