Jenny Nowak : "Upíři existenciální problém neřeší"

17. srpna 2007 v 17:50 | Míša |  Cizí články

Upíři existenciální problém neřeší

Jenny Nowak

ŘÍKÁ ŽENA, KTEROU ARCHEOLOGOVÉ NEMAJÍ RÁDI

POZNÁMKA: Rozhovor se zabývá knihou, ovšem asi v půlce je vložena modrá čára, za kterou se začíná ubírat k pravému důvodu svého umístění zde - ke skutečným upírům.
"Svět není ani zdaleka místem tak přehledným, jakým by si ho mnozí přáli mít," říká Jenny Nowak.
Teorii Ericha von Dänikena, že rozvoji lidstva kdysi pomohly bytosti pocházející z vesmíru, či svědectvím, že někdo viděl létající talíř s ufony, dnes už věří stovky lidí. Když jim však řeknete, že se mohou kdykoliv na ulici či v zaměstnání potkat s pravým nefalšovaným upírem, poklepou si na čelo. Spisovatelka Jenny Nowak o upírech píše knížky. A nejen to. Tato česká spisovatelka je přesvědčena, že žijí mezi námi.
Nedávno jste vydala svoji zatím poslední knihu Stín anděla. O čem je?
Kniha Stín anděla je třetí knihou volné trilogie, spojené mimo jiné postavou nesmrtelného hlavního hrdiny, upíra, který v běhu staletí přijímá několik rolí i jmen. V prvním díle, ve středověké Transylvánii, v době, kdy křesťanskou Evropu sužovala hrozba turecké nadvlády, vystupuje jako nechvalně proslulý kníže Vlad IV. Dracula. V díle druhém se můj hrdina přesunuje do Hollywoodu třicátých let, kde přijal jméno Bela Lugosi a stal hvězdou černobílých filmových hororů. Ani tady však nejde o osobu smyšlenou. Naopak, o jeho existenci se lze dočíst v každé lepší filmové encyklopedii, takže kniha by se při troše snahy dala označit i za fiktivní životopis. Rozhodně ale není bez zajímavosti, že už za života tohoto gentlemana, a dokonce v době jeho vrcholné slávy, americký tisk publikoval smrtelně vážně míněné úvahy o tom, zda dotyčný je, či není upír. A mnoho vážených lidí se pak zcela seriózně přiklánělo k názoru, že spíše ano. A právě ve Stínu anděla se jeho osudy završují, i když hlavní postavou se tady stává spíš jeho dlouholetý přítel, herec Boris Karloff. V "reálné" rovině se odvíjí příběh jeho kariéry a vztahů, v rovině druhé se hovoří o náklonnosti sahající až do nehmotných sfér, o posedlosti černou magií, ale i o smyslu vykoupení a oběti. Mám obavy, že ten - u mě už zřejmě neodmyslitelný - kus mystiky a tajemna nechybí ani tady. Svět totiž zdaleka není místem tak přehledným, jakým by si ho mnozí přáli mít.
Řekla jste, že hrdina trilogie není osobou zcela smyšlenou, že jeho příběh je do jisté míry životopisem. Odkud faktický základ svých knih čerpáte?
Přestože jsou všechny moje knihy tvrdošíjně škatulkovány coby fantasy, snažím se do nich naopak "vpašovat" co nejvíc doložených skutečností. U životopisů herců to je poměrně jednoduché, a i když biografie třeba právě Borise Karloffa, představitele nejslavnějšího Frankensteinova monstra v dějinách filmu, česky nevyšla, v angličtině je jich k dispozici hned několik. Trochu obtížnější už je to s hledáním pramenů "okultních". A protože se ve svých knihách zabývám hlavně vztahy mezi světem hmotným a astrálním, tzn. světem nehmotným reprezentovaným duchovními bytostmi a hlavně vampýry, bývají i prostředky takového hledání poněkud netradiční - ne všechno se dá pochopitelně nalézt v literatuře. Pak nastupují magické experimenty, ale to opravdu nejsou věci, o kterých by se rozprávělo nad kávou...
____________________________________________________
Lze to chápat tak, že skutečně věříte v existenci upírů?
V existenci upírů samozřejmě věřím, jinak bych se touto oblastí tak intenzivně nezabývala. Ale vlastně mi nepřipadá, že slovo věřit by to docela vystihovalo. Spíš bych řekla, že jsem o jejich existenci nezvratně přesvědčená. Současně mě samozřejmě nijak nepřekvapuje, že materialisté ze mě dostávají křeč a ostatní mají tendenci dávat mi obklad na čelo. Přitom lidí, kteří přiznávají, že věří na mimozemské civilizace, kterým - jak s oblibou praví jeden z mých přátel - se převodovka rozbije vždycky zrovna nad zeměkoulí, je stále víc. Nemáme přece žádný důvod k domněnce, že od stvoření světa jsme tady my lidi sami, a nemusí to být zrovna zelení mužíčci z Alfy Centauri. Jsem přesvědčená, že svět s námi od nepaměti sdílí spousty bytostí, které žádnými raketami nepřiletěly. Andělé, démoni, elementárové, bytůstky živlů, duchové mrtvých. Dokonce i v bibli jsou zmíněni jacísi synové boží, kterým se lidské dcery údajně tak líbily, že si je brali za manželky. Z doby poměrně nedávné pocházejí také věrohodné zprávy o tři metry vysokých zlatých postavách uložených kdesi pod horami Tibetu. O něčem podobném - o zlatých obrech - se zmiňují i mnohé mayské a incké mýty. Kdysi tu patrně byli a nikomu se nezdáli být ničím až tak neobvyklým. A s upíry to je taky tak. Zmínky o bytostech toho druhu se vyskytují v nejstarších pramenech římských, egyptských, indických i jihoamerických, a to prokazatelně z dob, kdy tyto kultury neměly jedna o druhé ještě ani tušení, natožpak aby si navzájem vyměňovaly folklorní povídačky. Jak lze potom vysvětlit, že popis vampýrů i jejich počínání je ve všech mýtech světa naprosto identický? Nestálo by za to - alespoň pokusně - připustit teorii, že nejde o pohádky, ale o prostý popis skutečnosti?
Jak podle vás upíři žijí?
Je mi samozřejmě jasné, že když něco tak "ujetého", jako že upíři existují, tvrdím, u drtivé většiny lidí, zvyklých přemýšlet v "jedné koleji", vzbuzuju maximálně tak soucitné poklepání na čelo. Mimo jiné je to ale i tím, že pod vlivem mnohdy slabomyslných hororů si skoro každý představuje, že věřím v nějaké zakrvácené příšery s vysunovacími špičáky, co se o půlnoci vyhrabávají z hrobů. Případně visí jako obří netopýři za okny nevinných blondýnek. Tak to pochopitelně není. Upíři se od "obyčejných smrtelníků" neliší ani tak vnějšími znaky, jako tím, jak se chovají a jak žijí. Upíři se živí metafyzickou, nehmotnou částí lidské krve, která udržuje věčný koloběh života a zajišťuje jim věčné mládí a nesmrtelnost.
Co se však s takovou nesmrtelnou bytostí stane, pokud je například zastřelena nebo jiným způsobem - ve fyzickém slova smyslu - zabita?
Pokud jsou upíři zabiti a pohřbeni - a nejsou-li na nich provedena tzv. protivampýří opatření -, opouští vždy v noci jejich nesmrtelné astrální tělo hmotnou schránku a žije z lidské energie, kterou odebírá spícím.
Upíra lze tedy zcela usmrtit pouze pomocí zmíněných protivampýřích opatření...
Ano. Občas jsou pak objeveny zajímavé archeologické nálezy. Ať už jde o objev početného pohřebiště ve Francii, či nález koster upírů pohřbených v 11. století v Čelákovicích u Prahy, kolem něhož se mi - částečně neúmyslně - podařilo vzbudit v poslední době takový rozruch, že mám obavy, aby mi nebyl veřejně zakázán přístup do Národního muzea.
Můžete připomenout, co bylo v Čelákovicích nalezeno?
V roce 1966 bylo v Čelákovicích u Prahy odkryto pohřebiště, v němž byly nalezeny kosterní pozůstatky několika neobyčejně vysokých a navzájem si podobných mladých mužů. Všichni měli sice bezvadný chrup, avšak u všech byly zároveň nalezeny "atypické deváté zuby a špičáky přesahující linii prvních stoliček až o 9 mm". Kromě toho nesly kostry zřetelné stopy právě protiupířích zásahů: Ústa vyplněná kamením a hlínou, useknuté či ukroucené lebky. Některé zásahy byly provedeny hned při pohřbívání, některé však až nějaký čas poté. Je tedy zřejmé, že místní obyvatelé měli z upírů takový strach, že hroby ještě dodatečně otvírali, zásahy kombinovali a snažili se mrtvé znovu "zneškodnit".
Proč jste se v souvislosti s tímto nálezem nepohodla s archeology z Národního muzea?
Archeology rozlítil už můj román Jiná rasa, nabízející jednu z verzí tehdejších "čelákovických událostí", a dokument, knihou inspirovaný a odvysílaný televizí, to pak završil. Věda zkrátka trvá skálopevně na svém a všechny prokazatelné odlišnosti kostí, zubů a způsobu pohřbení připisuje náhodě či pověrčivosti tehdejších prosťáčků. Antropoložka, která kostry zkoumala, totiž došla k závěru, že nalezený "kosterní materiál nevybočuje z běžného průměru". Přesto nelze žádnou cestou získat ani fotografie nálezů - s výjimkou dvou či tří retuší upravených, na nichž není vidět téměř nic, tím méně pak zhlédnout kostry samotné.
Proto by mne zajímalo, jaký bude osud kostry nalezené asi před třemi měsíci v Lysé nad Labem. Dotyčný jedinec byl pohřben na klášterním dvoře tak, že ho pravděpodobně někdo železnými hřeby přibil k dřevěné desce. Přestože se jeden hřeb i s kostí, jíž prošel a od níž už ho nelze oddělit, dochoval téměř kompletní, vědci se dali slyšet, že se může jednat o vstřel šipky. Další teorie vyslovená doktorem antropologie pak zněla, že by mohlo jít "o původní kovovou součást oděvu". Nejsem odborník, nicméně jsem nikdy neslyšela, že by - byť v hrobě - kovové knoflíky či něco podobného samy od sebe prorůstaly kostmi. Na neupravených záběrech z místa nálezu, pořízených amatérskou kamerou, jsou pak nade vší pochybnost opět patrné výrazně přečnívající špičáky. O ničem takovém se však úřední dokument nezmiňuje. Věda zkrátka vidí jen, co se jí hodí a s idealistickými amatéry se nebaví.
Vraťme se ještě k upírům samotným. Pokud jsou to nesmrtelné bytosti, které procházejí věky, pak se nabízí jakási paralela s Čapkovou Věcí Makropulos. Hlavní hrdina vaší trilogie dokonce páchá - samozřejmě jen ve fyzickém slova smyslu - sebevraždu. Znamená to, že upírům stejně jako lidem přináší jejich nesmrtelnost existenciální problémy?
Nikoliv. Vampýři jsou bytosti s odlišnou genezí než lidé. Jejich původ spočívá v astrálu, v prvotním plánu stvoření. Existují od počátku světa, jejich "životy" překlenují tisíciletí. Člověk stižený osudem nesmrtelné Emilie Marty by patrně skutečně dospěl k naprosté beznaději a touze po definitivním konci, právě tak jako Čapkova hrdinka. Vampýr je ovšem bytostí s odlišným uspořádáním, s odlišným vnímáním světa a běhu času. Trvání je jeho podstatou, takže myslím, že existenciální problémy spojené s nemožností fakticky zemřít a s věčným opakováním obvykle neřeší.
Z "upířích" filmů je známá schopnost vampýrů měnit podobu. Připouštíte také tuto možnost?
Některé okultní prameny fyzické přeměny v jiné formy - ve vlky, netopýry apod. - připouštějí. I když osobně jsem v této záležitosti poněkud skeptická, musím přiznat, že příslušná teorie zní poměrně věrohodně.
Jak teorie zní?
Předpokládá nadřazenost nehmotné složky - duše, chcete-li - složce hmotné, tj. tělu. O tomto zákoně přestává poslední dobou pochybovat dokonce i věda, protože už bylo prokázáno, že pozitivními sugescemi lze ovlivnit například uzdravení či zrychlit hojení ran. Lze-li tedy silou myšlenky "poručit" buňkám, aby se uzdravovaly, je patrně potřeba připustit i to, že za určitých okolností - a zvláštních dispozic - by bylo možno jim nařídit, aby prostě změnily strukturu celého těla. Některé prameny uvádějí, že vampýrským bytostem je schopnost dokonalého ovládání svého astrálního, a tím i hmotného těla vlastní a je zakódována už v jejich podstatě, takže přeměnám údajně nemůže bránit vůbec nic.
Pro člověka, který se s vírou v upíry setkává poprvé, zní tyto konstrukce poněkud neuvěřitelně. Přesto - pokud vím - nesdílíte tuto víru zdaleka sama...

ZDROJE:
Text a obrázek - www.scifiworld.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama