Kde se vzali upíři?

17. srpna 2007 v 18:34 | Míša |  Cizí články
Kde se vzali upíři?
23.12.2005
Jaká je vůbec etymologie slov upír a vampýr? A kde se vzala příslušná představa? Názory se kupodivu různí, respektive výkladů existuje celá řada. Není třeba jasné, zda má moderní upírománie kořeny už v antickém světě...

Faktem je, že nevíme skoro nic, respektive máme celou řadu výkladů, které si navzájem protiřečí. Nevíme, zda upír a vampýr jsou slova vůbec příbuzná, i když v této otázce mezi lingvisty převládá kladná odpověď. Za jednu z možností se pokládá, že slova upír a vampýr pocházejí ze srbochorvatštiny, respektive obecně jihoslovanských jazyků (možná ještě starší je původ v bulharštině), kde jsou výrazy upir, respektive v přechýlené podobě upirina, doloženy od cca 17. století.
Nicméně výkladů existuje mnohem více a pokud člověk není profesionální lingvista, těžko odlišit seriózní možnosti od "lidových etymologií". Slovo upír bývá dáváno do souvislosti s úporností (snad že upír byl někdo, kdo v rozporu s očekáváním nezemřel, respektive i jako nemrtvý byl obtížně zahubitelný?), eventuálně s létáním (staroslověnské pere, snad dne ještě ve slově netopýr - ale ani tady není jasné, zda spolu slova upír a netopýr etymologicky souvisejí).

Zdroj: Giuseppe Maiello: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy, Lidové noviny, Praha, 2004 (knihu jako celek lze bohužel jen těžko doporučit)

Dosud nám šlo pouze o slovo, ne o "ideu".
S ideou upíra je to také ošemetné. Někde bývá vykládána jako transkulturní, jakýsi archetyp.
Jindy se zrod evropské ideje upíra spojuje s asijskými kočovníky, kteří byli před bitvou zvyklí pít krev svých koní (Evropané přisuzovali nájezdníkům z východu obvykle krutost, takže je nakonec mohli spojit i s upíry - slova "přisuzovat" přitom nemá znamenat, že šlo nutně o nějaký neoprávněný předsudek). Snaha odvodit upíra z tureckých, respektive turkotatarských slov uber - čarodejnice (viz také ruské obir - démon) je ovšem mezi lingvisty v menšině.
Myšlenka, že nebezpečný může být nejen duch zemřelého, ale i přímo jeho mrtvola, se někdy přisuzuje také ugrofinským kmenům, které ji měly dostat do Evropy odněkud ze zauralské oblasti.

Otázkou samozřejmě je, jak pojem upíra vymezit/ohraničit třeba vzhledem k vlkodlakům a dalším lykantropům, různým duchům, ghúlům, nočním můrám, jsou zde inkubové, sukuby apod. Pokud se nepřidržíme úzkého vymezení (mrtvola, která vstává z hrobu a pije živým krev), pak se nám pojem rozplizne a budeme pod něj moci zařadit cokoliv, včetně lidí, kteří nám pijí krev zaživa.

Giuseppe Maiello zmiňuje řadu mýtů o návratu člověka z podsvětí (antika, Ištar už předtím v Mezopotámii). Nakonec ale odmítá, že by středo až novověká slovanská (plus německá, rumunská, maďarská...) představa o upírech bylo přímo odvoditelná z antiky. Latinská lamia (lamii měl dokázat odhalit např. Apollonios z Tyany), řecká empúsa či hebrejská Lilith mají k našim upírům vztah jen velmi volný. Krev pily v antice navíc i strigy či sirény. "Je nemožné rekonstruovat genezi takzvaného slovanského upíra zpětně až do období klasické antiky a starověkého Předního východu; taková geneze je navíc velmi nepravděpodobná," uvádí nakonec Maiello.
autor: Pavel Houser

ZDROJE:
Obrázek - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama