Upíři čili ... - ČÁST HISTORICKÁ 2

17. srpna 2007 v 18:03 | Míša |  Cizí články
Jak Máchal uvádí, čteme nejstarší zmínku o upírech ve sborníku Paisevském ze 14. století a rovněž se činí o nich zmínka v rukopise sofijské bibl. Novgorod. z 15. století. V obou těchto dokladech uvádí se snad po prvé slovo "upír".
Dvě obšírnější zprávy o upírství zaznamenal český kronikář opat Neplach ( 1322 - 1368). Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménom Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních všech, lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoli v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho kůlem provili, prý pravil: "Velmi mně uškodili, davši mi kyj, abych se psům bránil!" Když ho pak vykopali, chtějíce jej spáliti, byl nadut jako vůl a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy, jako živý. Když byl položen na oheň, jeden z přístojících popadl kůl, vrazil jej do něho a ihned vyhrkla krev, jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo. - Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka, oddaná zplna ďábelskému čarodějství. Po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita kůlem, tekla z ní krev, jako z hovada živého. I závoje svého polkla víc, než polovici, který když vytáhli všecek byl krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Posléze měla býti spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítiti, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele se střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápiti. _ Oba tyto případy přijal do své kroniky též Václav Hájek z Libočan.
V Lutherových Tischreden čteme, že jakýsi farář Röhrer psal do Wittenberku, že v jedné vesnici zemřela žena, která ohlodávala své tělo v hrobě, hrob opouštěla, zjevovala se lidem a je napadala, takže mnoho osob v oné vesnici zemřelo.
Řecko se starou tradicí čarodějnic thessalských bylo asi vždy domovem upírství. O upírství v Řecku jednal již obšírně bohoslovec Leo Allatius v 16. století. Též mezi Novořeky jest upírství až dosud velmi rozšířeno, a to zejména na ostrově Kretě. Ricaut, který v 17. století po Řecku cestoval, vypravuje, že bázeň před brukolaky jest jak u Řeků, tak u Turků všeobecná. Sděluje s námi zajímavý případ o němž se dověděl od jednoho Kreťana. Na Kretě zemřel jistý muž, který nebyl pohřben v posvěcené půdě. Obyvatelstvo bylo brzy znepokojováno strašlivými zjeveními, která byla uváděna v souvislost se zemřelým. Teprve po několika letech otevřeli jeho hrob a nalezli tam mrtvolu, silně zduřelou, ale úplně zachovalou a bez veškerých stop hniloby. Žíly mrtvoly byly silně naběhlé nassátou krví. Poněvadž byli přesvědčeni, že běží o brukolaka, rozhodli se mrtvolu spáliti. Ale rodiče zemřelého dosáhli důtklivými prosbami, že od úmyslu tohoto bylo zatím upuštěno. Zároveň poslali rychlé posly do Cařihradu, aby si vyprosili pro zemřelého od patriarchy absoluci. Zatím byla mrtvola přenesena do chrámu, kde se shromáždili četní věřící, aby se modlili k Bohu, aby ubohé duši konečně udělil pokoje. Jednoho rána, zatím co byly konány bohoslužby, uslyšeli přítomní hromový rachot v rakvi, víko rakve puklo i uzřeli rozpadnutou mrtvolu, zcela podobnou mrtvolám, odpočívajícím sedm let v hrobě. Nejzvláštnější však při tom bylo, že právě v tom okamžiku, co se toto událo, patriarcha v Cařihradě podepsal absoluci.
Tělesný lékař francouzského krále Ludvíka XIV. Tournefort podnikl z rozkazu králova cestu na Východ a pobyl delší dobu v Řecku. Ve svém spise "Voyage du Levant" (r.1701) vypravuje tento příběh o upírství, jehož byl svědkem: Příběh se udál v lednu 1701 na ostrově Mikonu. Jistý sedlák, povahy zlé a svárlivé, byl zavražděn a pohřben v jisté kapli ve městě. Již dva dny po pohřbu se šířily pověsti, že zemřelý byl v noci na různých místech viděn. Vstoupil prý i do několika domů, kde přeházel nářadí, zhasil světla a napadal lidi. Každou noc se dopustil nových násilností, ano páchal i nejohavnější hříchy. S počátku se tomu lidé smáli, ale věc se stala vážnější, když nejváženější občané si počali naříkati. Pravdivost zpráv těchto potvrdili sami popové. Byly slouženy mše za zemřelého, ale neustal ve svém řádění. Po několika poradách nejváženějších občanů, kněží a mnichů bylo konečně usneseno, vyčkati podle staré tradice devíti dnů po pohřbu. Desátého dne byla sloužena mše v kapli, v níž byla mrtvola pohřbena, aby byl zapuzen zlý démon, který se podle jejich mínění zmocnil mrtvoly. Tato byla po mši vykopána a přikročeno k vyjmutí jejího srdce, kterýmž úkolem byl pověřen místní řezník (!). Když byla mrtvola otevřena, rozšířil se v malé kapli nesnesitelný zápach, který chtěli překonati zapáleným kadidlem, ale mrtvolný zápach, smíšený s vůní kadidla, se stal ještě nesnesitelnějším a někteří tvrdili, že v kouři kadidla spatřili hrozné strašidlo upíra, pročež se zděšením prchali z kaple. - Přítomní ujišťovali, že mrtvola oplývala úplně čerstvou, červenou krví a řezník přísahal, že byla ještě zcela teplá. Z toho soudili, že ďábel mrtvolu vzkřísil k životu, že tedy běží o brukolaka. I usnesli se, odnésti její srdce na břeh mořský a tam je spáliti. Opatření toto však nepomohlo, brukolak řádil stále stejně. Zděšení v celém městě bylo ohromné. Rodiny opouštěly byty a přenocovaly pod širým nebem. Každý naříkal na jinou trýzeň, které jest mu zakoušeti od zemřelého. Zvláště se zmocňovala bázeň všech, když nadcházela noc. Konečně po mnohých poradách se usnesli, celou mrtvolu spáliti, což také provedli a byli nadále od pronásledování brukalaka zachráněni. -
Jak "Mercurius" z let 1693 a 1694 uvádí, šířily se všeobecně zprávy, že v Polsku, zvláště ruském, se nezřídka zjevují upíři, kteří za jasného dne vyssávají lidem i dobytku krev, že mrtvolám těchto upírů v hrobech proudila čerstvá krev z úst, nosu a uší, takže byly zhusta nalezeny v rakvích jako by se v krvi koupaly. Tito upíři nespokojili se však s jednou osobou v domě, nýbrž sprovodili ponenáhlu všechny osoby v domě se světa. Někteří, aby se jich uchránili, smísili jejich krve s chlebovou moukou a kdo z tohoto chleba jedli, byli před nimi bezpečni.
Velká část těch, kteří působením upírů onemocněli, měla za to, že vidí bílé strašidlo, které je všade pronásleduje. Vůčihledě slábli a chřadli, ztratili chuť k jídlu a zemřeli v 8, 10 až 15 dnech beze všech jiných poznatelných příznaků kromě velkého vyhubnutí. Dva vojíni setniny, které náležel původce této zprávy, tímto zlem zemřeli a mnoho jiných leželo nemocných a byli by rovněž zemřeli, kdyby se nebylo použilo obvyklého prostředku, který záležel v tom, že chlapec musil projížděti na neosedlaném černém hřebci hřbitovem přes hroby a nechtěl-li hřebec přes úsilovné popouzení určitý hrob přeskočiti, bylo to pokládáno za neklamné znamení, že jest v něm pohřben upír. Hrob byl otevřen a mrtvola byla po zjištění upírství spálena.
Erasmus Francisci vypravuje, že v Kraňsku byl muž příjmím Grando, který byl velmi obávaným upírem. Když byla vykopána jeho mrtvola, která byla pohřbena již několik neděl, bylo shledáno, že tvář její je zcela červená, že se pohybuje, jako by se smála a že upír dokonce otvírá ústa, chtěje načerpati čerstvého vzduchu. Kdosi přidržel mrtvole obraz Ukřižovaného před tváří a pravil mocným hlasem: "Viz! Zde jest Ježíš Kristus, který pro tebe umřel a z pekla tě vysvobodil!" Jakmile zvuk těchto slov vnikl umrlci do uší, vytryskly mu z očí slzy. Když mu pak za modliteb utli hlavu, vydal zemřelý strašlivý skřek, počal se svíjeti, jako by byl živý a hrob se zcela zalil krví.
Jako na uvedených místech, tak se všeobecně vyprávělo též na Moravě, že se tam zemřelí zhusta zjevují svým známým a že s nimi, aniž promluví slova, zasednou dokonce ke stolu, komu pak z nich hlavou pokynou, ten že neodvratně za několik dní zemře. Kněžstvo se prý obrátilo ve věci s dotazem do Říma, nedostalo však odpovědi. Zmíněné zjevy potvrdilo mnoho osob, mezi nimi i jistý starý farář, komornímu radovi pánu z Vassimontu, který byl vyslán vévodou Leopoldem I. lotrinským na Moravu v záležitosti jeho bratra prince Karla, biskupa v Osnabrücku a Olomouci. Vassimont sdělil to pak s opatem benediktinů Augustinem Calmetem. Obyvatelé se snažili toto zlo vykořeniti tím, že mrtvoly které pokládaly za upíry, vykopali a spálili.

ZDROJE:
Obrázek - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama