Upíři čili ... - ČÁST HISTORICKÁ 3

17. srpna 2007 v 18:05 | Míša |  Cizí články

Upíři čili mrtví sající krev ze živých - ČÁST HISTORICKÁ 3

11.4.2007 22:29 | Míša | Upíři
Podobné zjevy daly podnět ke knize, kterou vydal r. 1706 Karel Ferdinand Schertz pod názvem "Magia posthuma, (tj. čarodějství, pochodící od mrtvých) a kterou věnoval zmíněnému biskupu Karlu lotrinskému. Ve spise tomto jedná zejména o upírech, kteří řádili v olomoucké diecési. Autor vypravuje toto: V jisté vesnici zemřela jedna žena a byla obvyklým způsobem pohřbena. Čtyři dny po její smrti uslyšeli obyvatelé vesnice velký lomoz a viděli strašidlo, které se zjevilo brzy v podobě psa, brzy v podobě lidské, a to ne jedné osobě, nýbrž většímu počtu osob. Strašidlo napadalo osoby tyto a působili jim velké bolesti tím, že jim tisklo hrdlo až k zardousení, tlačilo žaludek a se snažilo jim lámati kosti. Po takovém útoku cítily se velmi sesláblými, byli bledé a zcela vyhublé. Uvedené strašidlo přepadalo dokonce i zvířata. Krávy byly nalezeny zcela vysílené a polomrtvé; dávaly řvaním na jevo bolesti, kterých zakoušely. Též koně byli nalezeni spocení, zemdlení a s pěnou u úst, jako po dlouhé, namáhavé cestě. Zlo toto trvalo několik měsíců.
Spisovatel zkoumá věc jako právník a táže se, je-li na podezření, že uvedené zlé účinky pocházejí od určité osoby, přípustno , její mrtvolu spáliti, jako mrtvoly jiných zemřelých, se vracejících a živým škodlivých. Uvádí několik příkladů podobných zjevů a jejich zlých účinků. Tak vypravuje též svrchu vylíčený příběh onoho pastevce z Blov u Kadaně, který se stal teprve tehdy neškodným, když byla jeho mrtvola spálena. Spisovatel líčí zevnější vzhled mrtvol upírských, uvádí jiné spisovatele, kteří potvrdili úplně jeho výpovědi o zmíněných strašidlech, jež prý na Moravě i ve Slezsku možno viděti i za bílého dne, a uvádí prostředky, jak upíry činiti neškodnými. Při tom nutno však šetřiti soudních forem. Nutno vyslechnouti svědky a vykopané mrtvoly vyšetřiti, aby se zjistilo, naleznou-li se obyčejné známky, z nichž možno souditi, že běží o mrtvé, jimiž živí byli znepokojováni. Zjistí-li se tyto známky, odevzdá se mrtvola katovi, který jí spálí. Schertz se zmiňuje konečně o strašidle, které bylo nedávno viděno v Olomouci, ano hází kamením a obyvatele zle znepokojuje.
Též ve Slezsku a krajích sousedních bylo upírství velmi rozšířeno. Jak Gräve sděluje, řádil tam v 16. století ženský upír pod jménem Hraběnky Villambrosa (?), který četná šlechtická sídla v dolní Lužici zhusta navštěvoval a v tamních rodinách mnoho zla působil. - Kühnau sděluje přes třicet případů upírství ve Slezsku, a to z let 1517 až 1800, z nichž se omezuji pouze na případ tento:
Ve velkém Neundorfu, vesnici v okresu nisském, zemřela každé noci jedna osoba. Smrt chodila podivuhodným způsobem od domu k domu a nejzvláštnější bylo, že pokaždé mrtvola zemřelé osoby měla krvácející, roztržená prsa a byla zbavena srdce. Zděšení ve vesnici bylo ohromné. Bylo proto uloženo ponocnému, aby měl zvláštní pozor na dům, který příští noci měl být strašidlem navštíven. A hle! O půlnoci vyšla strašidelná postava ze hřbitova, vkročila do pozorovaného domu, po uplynutí nějaké doby dům opět opustila a vracela se rychle na hřbitov, za jehož zdí zmizela. Ponocný oznámil věc ráno úřadu a v domě, strašidlem navštíveném, byla nalezena opět mrtvola s uvedenými známkami. Nyní se teprve vědělo, odkud ukrutný vrah přichází. Příštího večera se odebrali čtyři hlídači na věž hřbitovního kostela, aby hřbitov se všech stran pozorovali. O půlnoci spatřil jeden z nich dole na hřbitově náhle ono strašidlo, upozornil na ně ostatní strážce a ti je rovněž zpozorovali. Strašidlo však zvolalo: "Přijdu-li do jedné hodiny k vám nahoru, jste ztraceni!" Pak opustilo hřbitov a když se vrátilo, jalo se věž zvenčí slézati. Namáhalo se, seč bylo, a bylo již téměř nahoře u hlídačů, kteří zatím umírali strachem, když v tom okamžiku tloukla hodina. Strašidlo se sřítilo. Ráno nalezli pod věží mrtvolu podobnou spícímu člověku, a když zjistili v ní upíra, byla rozčtvrcena a pak opět pohřbena a vesnice byla zbavena krutého požírače srdcí. -
Od roku 1718, kdy mírem v Požarevci připadla část Srbska a Valašska Rakousku, docházely od velitelů vojsk, tam ležících, vládě časté zprávy, že v uvedených místech jest všeobecnou vírou lidu, že zemřelé, v hrobě však dále žijící osoby za jistých okolností z hrobů vycházejí, aby živým vyssály krev a takto sobě ve svém podzemním příbytku opatřily potravy a zachovaly svou existenci.
Z téže doby pochází nejdobrodružnější zpráva o řádění upíra, která jest vyňata z jistého dopisu z července 1718, pocházejícího z liptovské župy na Slovensku. V Lublově zemřel 20. února zmíněného roku celní výběrčí Michal Kašpárek. Poněvadž po svém pohřbu mnoho lidí děsil, byl 26. dubna vykopán, hlava byla mrtvole uražena a mrtvola byla pak spálena. Opatření toto nebylo však nic platné. Kašpárek děsil lidi dále, oslovoval je, jedl a pil s nimi. Jednou se dostavil koňmo i k jakési svatební hostině a poručil, aby mu předložili k jídlu ryby. Hosté se zděsili a zavřeli dveře na závory. Ale Kašpárek tloukl na dveře a strašně vyhrožoval, že provede něco hrozného, neotevrou-li mu ihned. Když mu dveře byly otevřeny, nechal koně venku, vešel dovnitř, zasedl ke stolu a poručil si, aby mu přinesli ryby. Když se do syta najedl a napil, opustil zděšené hosty a odjel opět koňmo.Navštívil též opět svoji manželku a zanechal ji v těhotenství, ač za života s ní nezplodil dítek. Totéž učinil i čtyřem děvčatům, jak dosvědčila v soudním vyšetřování. Páté děvče znásilnil za bílého dne na poli. Po neděli Jubilate měli obyvatelé lublovští od něho asi tři týdny pokoj, ježto se v té době potuloval po různých krajích Polska. Jednou se podařilo, jej chytnouti a odvésti, ale zmizel opět. Když byl spálen, zjevil se opět a pravil: "Pálili jste mne, ale já vás budu lépe páliti!" Provedl svou hrozbu a zapálil dům svého bratra, který vyhořel, a poté několik domů jiných. Jedna celá ulice, v níž bydlel jakýsi pan Muranyi, byla jediné spáleniště. Lidé, bydlící v dřevěných domech, se houfně stěhovali a usídlili se v chatrčích na břehu Popradu, což dosvědčili řezníci z Kežmaroku, kteří je tam viděli. Jakéhosi nosiče chmele svrhl Kašpárek do Popradu i s nákladem, kde by se byl jistě utopil, kdyby ho byl jistý hostinský nezachránil, o čemž podal svědectví. Poněvadž se se svou manželkou opětně stýkal, dodala si jednou odvahy a otázala se ho, proč nezůstane na místě, které mu bylo Bohem určené. Kašpárek odvětil, že ďáblové nechtějí ho v pekle strpěti a Bůh nechce ho přijmouti, poněvadž nebylo jeho srdce spáleno, nýbrž bylo spáleno srdce cizí, musí pry tedy sedm let světem blouditi. - Kašpárek sužoval prý též obyvatelstvo vesnic vůkolních.
U Calmeta čteme tuto zprávu o upírství: Jistý hraničář, jenž ležel v Hajdamaku, oznámil pluku a tento svému majiteli (r.1729 neb 1730), že když nedávno seděl u stolu se svým hospodářem, vstoupil neznámý člověk do světnice a posadil se k nim, čímž se hospodář velmi poděsil a druhého dne zemřel. Cizinec byl otec hospodářův, zemřelý před deseti roky, jenž svému synovi zvěstoval a způsobil smrt. Hrabě Cabrera, kapitán pluku, obdržel rozkaz, věc prozkoumati. Odebral se s jinými důstojníky, auditorem a ranhojičem na místo. Zde vyslechl nejprve pozůstalé zemřelého a místní obyvatele. Když výpověď hraničářovu potvrdili, dal otevříti hrob zemřelého, kterého nalezl v takovém stavu, jako kdyby právě bbyl zemřel. Oplýval čerstvou krví a oči měl otevřené a neporušené, jako živý člověk. Mrtvole byla uříznuta hlava a byla opět vložena do hrobu. O jiném nebožtíku, který zemřel před 30 lety, bylo udáno, že se vrátil třikrát za bílého dne do svého domu, kde usmrtil, vyssáv jim krev, nejprve svého bratra, pak jednoho ze svých synů a konečně čeledína. Když byla jeho mrtvola nalezena neporušená a čerstvá, byl jí vražen hřeb do spánku a byla zase pochována. Mrtvolu třetího občana, zemřelého pře 16 lety, který stejným způsobem usmrtil své oba syny, dal Cabrera spáliti. Velitel pluku oznámil věc u dvora, načež císař dosadil zvláštní komisi, sestávající z důstojníků, soudců, právníků, lékařů a učenců, aby věc podrobně prozkoumala.
Zprávu o tom sdělil s opatem Calmetem jistý jeho přítel, který ji přijal přímo r. 1730 od hraběte Cabrery.
V roce 1725 byla uveřejněna zpráva o neobyčejném případu upírství, kterým byla zahájena řada upírství, jimž se dosud žádný z podobných ujevů nevyrovnal. Zpráva tato způsobila poplach nejen v dotčyných místech, nýbrž v celé Evropě.
Ve vesnici Kisolově v Uhrách zemřel jakýsi Petr Plogojovič a byl obvyklým způsobem pohřben. Po několika dnech onemocnělo náhle ve vesnici několik osob. V osmi dnech zemřelo devět osob, starých i mladých, po krátké nemoci jednoho až dvou týdnů. Všechny vypověděly na smrtelném loži, že zmíněný Plogojovič jest jedinou příčinou jejich smrti, jelikož se dostavil k nim v noci jako upír, položil se na ně, stiskl jim hrdlo a vyssál jim krev. Aby všeobecnému neštěstí ve vsi byl učiněn konec, bylo usneseno otevříti jeho hron a mrtvolu spáliti. I obrátili se v této věci na císařského místodržitele a na místního faráře, aby jim k tomu udělili povolení. Tito činili s počátku mnohé překážky, ale na hrozby venkovanů, že opustí vesnici a usadí se jinde konečně svolili. Při otevření hrobu poznali všichni přítomní ke svému nejvtšímu podivu, že mrtvola, ač ležela v hrobě již tři neděle, nevydávala nejmenšího mrtvolného zápachu a že byla úplně čerstvá a neporušená. Vlasy, vous a nehty značně vyrostvly a kůže po celém těle se sloupla a pod ní narostla kůže nová. Celé tělo bylo v neporušeném stavu, jako by bylo živé. Ústa mrtvoly vyla naplněna čerstvou a zdravou krví, jakoby právě nassátou z poslední oběti. I vyňali mrtvolu z hrobu a prorazili špičatým kůlem její srdce, při čemž teklo hojně čerstvé krve z úst, nosu a uší. Pak byla mrtvola spálena.
Poněkud jinak sdělují patrně tutéž zprávu tzv. "Judische Briefe", takto: Počátkem září 1725 zemřel ve vesnici Kisolově, vzdálené 3 hodiny cesty od Gradisky, 62letý stařec. Tři dny po pohřbu se zjevil v noci svému synu a žádal, aby mu dal jísti. Když bylo jeho přání vyhovvěno, zmizel. Druhého dne vypravoval syn sousedům, co se přihodilo. Třetí noci dostavil se zemřelý opět a žádal zase jísti. Neznámo, vyhověl-li syn jeho žádosti, ale druhého rána nalezli jej mrtvého na Lůžku. Téhož dne onemocnělo náhle ve vesnici pět až šest osob a zemřely poté v několika málo dnech. Úředník místa, byv o tom zpraven, oznámil to soudnímu dvoru do Bělěhradu, který za účelem vyšetření skutkové podstaty vyslal dva úředníky do vesnice. Též císařský důstojník v Gradisce, dověděv se o tom, připojil se ke komisi. Tato dala otevříti hroby všech, kdo zemřeli v posledních šesti nedělích. Když se přišlo na hrob starcův, nalezli jej s otevřenýma očima, s přirozenou barvou obličeje, pravidelně dýchajícího, ale nehybně ležícího, jako mrtvola. Kat propíchl mrtvole kůlem srdce, načež byla na hranici zpopelněna. Mrtvoly syna a ostatních byly shledány bez příznaků upírství.
Nyní přikročíme ke zprávě o upírství z roku 1732, v dějinách vampirismu snad nejdůležitější, poněvadž jest obsažena v zachovalém úředním spise, doloženém svědectvím úředních osob. Zpráva tato je také proto důležita, poněvadž podle ní byly vedle mrtvol, jsoucích v úplném "stavu upírství", vykopány v jejich přímé blízkosti též mrtvoly ve stavu normálním, tj. setlelé. Uvedu s vynecháním některých nepodstatných podrobností doslovné znění tohoto spisu: "VISUM ET REPERTUM"
Tento úřední spis je otištěn u Ranfta a u Horsta a podala o něm zprávu "Belgrader Zeitung". Všeobecné vzrušení zmocnilo se tehdy Evropy, jak dokazuje hojná literatura o upírství z r. 1732 a let nejblíže následujících, která se snažila různými teoriemi zjev tento vysvětliti. I učené disertace proslavených universit v Jeně, Halle a Lipsku zasáhly do diskuse.
Zatím ovládlo duchy nazírání racionalistické a byly vydány nějaké spisy, zaujímající proti upírství stanovisko negativní. Sem patří zejména pojednání, které vydal tělesný lékař císařovny Marie Terezie baron Gerard van Srvieten r. 1755 v jazyku francouzském a které bylo r. 1768 vydáno též německy ještě s jiným spisem pod názvem "Abhanndlung des Daseins der Gespenster nebst einem Anhange vom Vampyrismus".
Od posledního hromadného upírství v Srbsku z r. 1732 vyskytují se pouze řídké a ojedinělé zprávy o vampyrismu, který dosud nikterak nevyhynul. Máme zprávy o upírství též z doby novější. R. 1849 byla pařížská veřejnost nemálo pobouřena vyskytnutím se upírů na tamních hřbitovech a z let 1870-1871 se uvádí šest upírských procesů ze záp. Pruska, Pomořan a Meklenburska. Z knihy Karla Weinfurtera vyjímám pak tyto případy nejnovější: Roku 1900 byla v Pomořanech mrtvole ročního dítěte uťata hlava, poněvadž bylo v podezření z upírství, r. 1902 byla vykonána podobná exekuce na jednom upírovi v rumunském místě Prejanu a 24. června 1913 přinesly časopisy z Putziku (u Gdaňska) doslovně tuto zprávu: "Včera, v noci svatojánské, vykopali zdejší příslušníci na katolickém hřbitově jednu paní, která zemřela před třemi lety. Najali k tomu dva dělníky, kteří onu práci vykonali. Při tom byla mrtvole sťata hlava a položena jí k nohám. Stalo se tak proto, aby byla zastavena úmrtnost v rodině, která v posledních třech letech ztratila devět příslušníků. Dnes ráno nalezli hrobníci onen hrob otevřený."
V Bulharské vsi Orzoja zemřela r. 1888 dívka, o níž šla pověst, že její smrt byla způsobena pohlavním stykem s dušemi zemřelých.
"Národní politika" přinesla v čís. 105 ze 16. dubna 1927 tuto zprávu:
"Duch zemřelé manželky týrá a škrtí? "Podkarp. Rus" píše: V Berežském Sv. Mikuláši zemřela nedávno mladá žena rolníka Vasila Pankoviče. Od pohřbu se nyní zjevuje manželi i ostatním členům rodiny každého večera duch mladé ženy, který manžela bije a chce ho uškrtiti. Na muži jsou patrny stopy ran a pokusů rdousení. Když manžel spálil fotografii své zemřelé ženy v přesvědčení, že bude míti nyní pokoj, přibylo ještě řádění ducha."

ZDROJE:
Obrázek - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama