Upíři čili ... - ČÁST TEORETICKÁ

17. srpna 2007 v 18:06 | Míša |  Cizí články
ČÁST TEORETICKÁ
Všimněme si nejprve lidových představ o příčinách upírství. Podle Máchala se zdá býti nejstarší podání na Rusi, že upíři jsou mrtví, kteří byli za živa čaroději, volkulaky, vůbec lidmi, církví zavrženými. Také o oborotenu, který je s upírem totožný, se věří, že je to duše čaroděje. Podle mínění Jihoslovanů se stávají upíry po smrti zloději, vrazi a vůbec lidé zlí, z jejichž těla vychází nečistý duch. Poláci a Kašubové věří, že upírem se stane člověk, narozený se zuby, a podle mínění Slovanů lüneburských dítě, dvakráte odstavené. Rusové pokládají oborotena za duši dítěte zemřelého bez kžtu, a Malorusové myslí, že se upíři rodí obcováním volkulaka, neb ďábla s čarodějnicí.
Názor, že upírem se stává po smrti čaroděj, neb čarodějnice, jest ostatně rozšířen též u jiných národů a bylo to všeobecným přesvědčením zejména v době procesů proti čarodějnicím.
Podle jiného rozšířeného názoru jest upírství trest za těžké hříchy, spáchané za života.
Je též všeobecné mínění, že, když tělo zemře, duše se od něho neodloučí hned ve všech případech. Zůstává zhusta k němu poutána, pojí-li ji totiž k němu těžký hříchy a dychtivá neukojitelná žádostivost života tělesného a jeho rozkoší. Pak duše taková uvádí mrtvolu ještě jedenkráte do pohybu. Je to pak zvláště dychtivost po krvi, této "zvláštní šťávě", kterou podle názoru různých národů duše nabývají vědomí a tělo života, byť dočasného.
Někteří se domnívali, že při upírství běží o dočasné vzkříšení, způsobené buď tím, že se duše zemřelého vrátí do těla a jej opět na krátkou dobu oživí, aneb že ďábel se zmocní mrtvoly a sdělí jí na nějakou dobu život a pohyb. Jiní pak byli přesvědčeni, že upírové nejsou skutečně mrtvi, že si uchovají ještě jisté životní síly a jejich duše mohou jim občas propůjčiti sílu, aby mohli vstáti z hrobů a živým se zjeviti. Přijímají potravu k udržení své existence tím způsobem, že obnovují své "životní duchy" ssáním krve ze svých příbuzných.
Podle jistého středověkého podání činí upíři zvláštní třídu strašidel, stojící pod vládou pekelného knížete Buna, který vládne nad 30 legiemi zlých duchů. Při zaklínáních se zjevoval v podobě draka s třemi hlavami. Vládne nad všemi strašidly, shromažďuje celé zástupy duchů a strašidel na hřbitovech a kolem hrobů a na jeho rozkaz opouštějí mrtvoly hroby, děsí lidi atd.
Luther byl však přesvědčen, že zjevy upírské nejsou nic reálného, nýbrž že zde běží pouze o oblouzení ďábelská, vzbuzující smyslové přeludy.
Když r. 1732 hromadná upírství v Srbsku pobouřila mysli celé Evropy, bylo postaveno množství teorií upírství.
Autor spisu Courieuse und sehr wunderbahliche Relation……(1732) , vysvětluje všechny události upírské působením ďábelským. Ďábel to byl, který nejprve Arnolda Paola svrhl s vozu, takže zlomil vaz, ďábel to byl, který pak ostatní osoby sprovodil se světa, který mrtvoly uchoval před hnilobou a který buď sám ssál krev ze živých, neb dal tak činiti jinými zlými duchy.
Demel vykládá zjev upírství filosoficky tím, že jistá těla jsou mrtva, pokud se týká duše rozumné a cítící (anima rationalis et sensitiva), ale žijí dále, pokud se týká duše vegetativní, čímž se uchovají nejen před hnilobou, nýbrž udržují ve svých žilách stále zdravou a čerstvou krev.
Autor spisu Actenmässige u umständliche Relation von denen Vampyren (1732), vysvětluje upírství ze všeobecného světového ducha a uvádí je ve spojení s představami o strašidlech podle Paracelsa a Agrippy. Všeobecný duch světa naplňuje všechny živly ve světě nesčíslnými druhy duchovních bytostí a zejména vzduch chová duchy zemřelých lidí, jejichž sil a účinků dostatečně neznáme, a kteří ovšem z dopuštění Božího mohou též živým ssáti krev.
Herenberg , dovolávaje se svrchu uvedených míst u sv. Augustina a Tertulliana, vysvětluje pověsti o žvýkání mrtvých v hrobech a upírství supersticí, rozšířenou u pohanů, že duše zemřelých požívají pokrmů, které jim pozůstalí dávají do hrobů, neb na hroby. Tím se snaží vysvětliti dychtivý chtíč některých mrtvých po živé krvi, která jim má poskytnouti života.
Ranft vykládá neporušenost a vzrůst mrtvol v hrobech hylozoisticky všeobecnou vitalitou a životností celé přírody a jejich účinkování na živé magicky vzájemnými vztahy sympatickými a antipatickými. Příčinu usmrcování lití upíry spatřuje v magickém účinkování obrazotvornosti zemřelého na živé. Žili-li totiž někdo s jinými v nepřátelství, může se státi, že prudká vášeň nenávisti, ovládající jej v době úmrtí, nedá mu ani po smrti pokoje a stává se podnětem, přivodícím magicky uvedené účinky. Proto doporučuje důtklivě smíření s umírajícími.
Weitenkampf se snaží vysvětliti upírství "přirozeně". Podle něho zemřeli všichni tzv. upíři nákazou a byli vesměs za živa pohřbeni. Jest prý jakýsi střední stav mezi životem a smrtí, v němž člověk nežije, ale není také zcela mrtev, který stav může trvati leta. Upíři byli právě v tomto středním stavu.
V době novější se snažili mnozí vysvětliti zjevy upírství způsobem racionalistickým, jako pohřbením zdánlivě mrtvých a jejich procitnutím v hrobě, mumifikací mrtvol, jejich zmýdlovatěním apod. Do této kategorie spisovatelů patří především tělesný lékař císařovny Marie Terezie Gerard van Srvieten. Při tomto výkladu zůstává však nerozřešeným: 1. vidění dostavující se u napadených osob, a jejich přímé úmrtí, 2. okolnost, že viděný upír, ssající krev, souhlasil právě s mrtvolou, nalezenou v hrobě ve stavu neporušeném, 3. že byly vedle mrtvol, nalezených ve "stavu upírském", vykopány též mrtvoly úplně shnilé, ač ležely v přímé blízkosti mrtvol oněch v téže půdě.
Augustin Calmet (lit.čís.30,31) se snaží vysvětliti upírství jakousi psychickou epidemií a pokládá za možné, že vlivem jistých chemických součástek, obsažených v půdě, a vlivem teploty sražená krev v mrtvolách mohla přejíti do stavu tekutého. Proti tomu bylo by namítnouti, že případ tento byl by musil nastati u vššech mrtvol, pohřbených v téže půdě, čemuž však tak nebylo.
Dr. Herbert Mayo sdílí názor, že v případě upírství běželo snad o pohřbení zdánlivě zemřelých, kteří v hrobě procitli a svou intensivní myšlenkou účinkovali na své příbuzné a - jak se často stává v případech smrti, neb velkého nebezpečenství života - vyvolali v nich příslušnou halucinaci, takže by zde běželo o případy telepatie.
Jest pochopitelno, že též spiritisté, theosofové a okultisté se snažili zjev upírství vysvětliti.
Sídlem vášní a pudů jest podle nich astrální tělo. Jakou měrou se člověk za živa oněm vášním oddával, utváří se trvání jeho astrálního těla po smrti a jeho zvířecí duše (kama rupa) bude i pak hleděti, aby ukojila své tělesné pudy, i ubírá žijícím lidem životní síly, prany, aby ji dodávala mrtvole v hrobě, která pak žije dále jakýmsi vegetativním životem.
Astrální tělo upírovo jest ještě v tak úzkém spojení s mrtvolou, že může jí dodávati i krve, aby ji uchovalo před hnilobou. Tím, že upír chrání takto mrtvolu před rozkladem též svého astrálního těla a, pokud možno dlouho, zachovati též svého ducha před úplnou ztrátou osobnosti a před pozbytím individuality, vzhledem k tomu, že již za života nastalo jeho odloučení od vyššího já.
Upír, ssající krev, není podle běžných názorů spiritistických nic jiného, než zhmotněné astrální tělo zemřelého. Proniknutí krve do osoby vampirisované k mrtvole v hrobě nutno pak vysvětliti postupným odhmotněním a zhmotněním, procesy, známými z jistých séancí spiritistických.
Duchaplnou teorii upírství postavil Görres. Vykládá upírství magickým vztahem nejnižších vitálních sil v říši mrtvých. Ačkoli tělo upírovo v hrobě nehnije a v jeho žilách krouží krev, jako u živého člověka, konajíc stále tytéž funkce, jest upír přece mrtvolou. Duše se oddělila od těla a sní prchly ony vyšší elementární principy, činící na dále vně její obal, takže čivů a svalů již neoživují. Ale tyto zůstaly zpět s celým ostatním organickým ústrojím a podržely v tomto případě z části nižší, fysicko-plastické životní síly, v nich obsažené, které jsou příčinou podivného zjevu upírství. Animální život neoduševňuje již krve a cév a nesděluje jim života, nýbrž jsou oživovány pouze principem vegetabilním, a snad ještě o stupeň výše principem zoofytním, který v nich a skrze ně účinkuje bezvědomě v celém organismu. Princip tento účinkuje v krvi, brání, aby se nemohla sraziti a udržuje jí takto v pohybu, uchovává jí dráždivé síly, že podněcuje neustále cévy ke zpětnému účinkování, ale nikoli již jako teplá krev animální, nýbrž jako chladná šťáva rostlinná, která, stoupajíc venami pomalu k srdci a rovněž tak zvolna plícemi k němu klesajíc, a pak arteriemi, které zde účinkují zcela jako veny, podobajíce se cévám rostlin, jdoucím ke kořenům, se vrací k cévám kapilárním. Vssávajíc pak vlhkost z prostředí hrobu, posiluje neustále svou hmotu, a , nasycujíc takto vlhkost, dostavující se zvenčí, vnitřním vssátím látkou organickou, vyměšuje různé sekrety a vytvořuje organické útvary nejspodnějšího druhu. Ruměnec na tvářích upírů je tedy květina smrti, které dává vyrůsti ve svých nejnižsích funkcích život, pod kryjící zemí dosud nevyhaslý, a otylost upírů v hrobech se podobá bujnému vzrůstu, který spatřujeme na rostlinách, vyrostlých náhodou v hloubce dolů, které vybledlé, ale široké, tučné a dužnaté, sotva lze rozeznati od jejich sester téhož druhu, žijících na světle denním. Množství krve, takto zmnožené, lze vysvětliti lehce analogickými příklady neuvěřitelného tvoření krve, přiházejícího se i v životě. Rovněž tak lze pochopiti, že lidé neviděli zcela nesprávně, domnívali-li se v jednotlivých případech, že pozorují na mrtvolách upírů dýchání, tlukot srdce, neb pohyby úst. Byl to jednak příliv vnějšího vzduchu, jednak nával krve k srdci, které přivodily toto analogon života.
Toť kmen, s nímž se spojila jiná kausální řada zjevů. Upír ve svém hrobě projevuje účinky na živé, jejichž vlivem jimi postižení sami jsou vampirisováni, se stávají upíry. Osoby, upíry navštívené, onemocní a jejich nemoc má povahu souchotin; chuť k jídlu mizí životních sil ubývá, dostavují se úbytě a po krátké době umírají a stávají se v hrobě sami upíry. Choroba, která je zkosila, vzešla právě z opačného stavu, než je ten, v němž jsou po smrti jako upíři. Jako zde (u upírů) se cévy projevují ve svém zdánlivém životě činností sesílenou, tak tam (u osob upíry navštívených) jsou ve své životní činnosti zachváceny chorobou, jsou zlomeny a ochrnuty, jejich funkce jsou oslabeny a váznou a s nimi je ochromena též veškerá činnost plastické síly tvořící a krev ve svém množství se menší. Jakmile konečně nastane smrt, následuje ihned ve zpětném účinkování nadzemního odlivu podzemní příliv tím, že vegetativní život po svém dřívějším úbytku neodumírá, nýbrž se sesiluje, a , vraceje se do cév, projevuje v nich sesílenou účinnost. Upír, přišedší do vztahu s vampirisovanou osobou, vyvolává v ní stav, opačný stavu svému, jako magnet v železe vyvolává pól opačný. Účinkování obou jest však účinkování do dálky, a pocit, který toto účinkování provátí, je svědectvím protikladu, který zde panuje. Upír, překypující krví, vyvolává pocit vyprazdňování krve vyssávání, stává se tudíž vyssávačem krve, právě jako magnetický pól, vyprazdňuje železo na straně, k němu obrácené, částek stejnorodých, se stává vyssávačem nestejnorodého. Nestejnorodé, které upír vyssává, nemůže však býti nic jiného, než nervová síla, které vegetativní životní síla, vb upíru překypující, nutně potřebuje, jako nadzemní rostlina práhne po světle. Tak půjde pocitu vyssávání po boku ještě jiný pocit, spíše povahy nervové, a jako odpovídá výronu krve u upíra u osoby napadené modrá skvrna na místě vssátí, jako místě vočkování, právě tak bude odpovídati nervovému zladění, které se stalo vegetativním (u upíra), křečovitě stupňované nervové zladění u osoby vampirisované. Proto jest u této pocit vyssávání provázen vždy všemi pocity, které vyznačuje tlační můry. Bílé strašidlo, mlčící stín, neb nějaké podoba zvířecí, nechtějící upustiti od nemocného, rdousí jej, působíce mu mnoho bolesti, a svírají mu hrdlo a žaludek. Je to tedy nervové účinkování do dálky, které váže pouto mezi upírem pod zemí a navštívenou osobou nad zemí. I když rostlina smrti vzkvete v podzemní noci, hýbe se v dálce na světle denním smrt, kterou chová život. Ale jako tento život, zúrodňuje vitálním miasmem, z něho vycházejícím, jiné (tj. upíra), v něm sebe sama reprodukuje, právě tak připraví tato smrt, život, který strhla ne se a který poutá, čímž toto miasma zase jiným živým vdechne touž smrt, z které samo vzešlo. Upír, pněvadž nepropadl ještě zcela hnilobě, tvoři v zůstavších mu mrtvolných, jedovatě stupňovaných vitálních silách infekční látku, - aromata, která vydává toto asfodelová kvítko Hádu. Tato infekční látka vyhledává pak , pronikajíc zemí, především krevní příbuzní, s upírem harmonicky zladěné, a přivádí je, dotýkajíc se jejich nervové aury, do téhož stavu, z kteréhož sama vzešla. Neboť jako kov v útrobách země projevuje touhu, dostati se na povrch, a jako voda se snaží, vystoupiti z podzemí na světlo denní, a obé vchází v magnetický raport s osobou schopnou (tj. kouzelným proutkem), právě tak chová to, co kdysi bylo živé a zachovalo si ještě zbytek neuhaslé životní síly, vím větší touhu, vrátiti se do říše života, kterou opustilo, a tak se snaží, navázati s ní všemi prostředky nové vztahy a jejich prostřednictvím si pomoci nahoru. Podařilo-li se mu to, vstupuje k živým v podobný poměr, jako magnetisující k magnetisovanému. Přijímá pak skutečný život od těch, kterých se zmocnilo, přeměňujíc jej v sobě v život falešný, a dává za něj smrt; krade život, aniž by však sebe obohatilo. Osoby vampirisované jsou tedy vpravdě organicky posedlé mrtvými, a lid viděl ve svém instinktu též zde správněji než učenci ve svém úplně negujícím rozumu. - Potud Görres.-
K uvedeným názorům dlužno podotknouti, že do takového stavu může klesnouti pouze tělesnost duše, která své snahy pojila k nejnižším pudům svého organismu, která se nesnažila je zušlechtiti a proto nemohla, když se odloučila od těla, je vzíti s sebou proměněné ve vyšší vlastnosti a schopnosti. S druhé strany upír má moc pouze nad takovými, v nichž převládá, byť nevědomě, stejné životní založení, kteří tedy podobně, jako on, se dávají ovládati svými pudy, místo aby je ovládali a používali jich ke zdokonalení své bytosti.
KONEC

ZDROJE:
Obrázek - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama