Lidská upírka?

17. září 2007 v 18:50 | Míša |  Zážitky
Tento příběh byl uveřejněn na blogu (viz. zdroj) jehož autorka ho zařadila do rubriky, z jejíhož názvu vyplývá, že ho považuje za pravdivý. Já ho neodsuzuji, ale ani plně neuznávám, neboť důvěra je drahá věc, která se jen tak nerozhazuje. Tedy čtěte:
Dlouho mi trvalo si to připustit...a stále ještě váhám zda-li nejsem blázen či obětí krutého žertu.Teď,když jsem se smířila s nějakými fakty,nerada bych se zase přesvědčovala o opaku,jak už to jednou bylo.Připustila jsem si,právě před pár dny,že nejsem člověk.Trvalo mi to dlouho.Dva roky.Respektive...bylo mi to jasné,ale...nevěřila jsem,že je to možné,že je to pravda.Koneckonců,byla jsem ještě hodně mladá.Bylo mi čtrnáct,kdy jsem poprvé ochutnala lidskou krev.Dnes bych to přirovnala k orgasmu..výbuch,příval slasti.Něco,co bych si nechala líbit už na věky.Dal mi napít jeden kamarád,však od té doby již se mnou nechtěl mít nic společného.Měl mě za cvoka.Ani se mu nedivím...Odmala jsem byla fascinována tímto tématem.Odmala jsem nějak tušila že všechno není jak se zdá a mnoho z nás má více tváří.Když se pak udála ona příhoda,nějak jsem pochopila či mi začalo svítat.Vydala jsem se na cestu.Hledala jsem až jsem našla pravdu.Našla jsem mnoho lidí,kteří udělali to co já,ale už nikdy nepřestali.Našla jsem spoustu informací v knihách a pomocí internetu.Našla jsem sebe a sobě podobné,našla jsem ty,kteří by měli být moje nová rodina.Ale pak se ve mě něco zlomilo.Není to ubližování lidem?Není to něco špatného,není to proti morálce?Moje dětská hlava ještě nedokázala všechno pochopit.Celou dobu,celých těch několik let jsem to věděla ale namlouvala si,že jsem člověk.Je to totiž skutečně snažší být člověkem.Hrála jsem si tedy na čarodějnici a všecho "špatné" vampýrské jsem v sobě potlačovala.Nakonec jsem si přišla ještě hrdá na to jak jsem silná a statečná,že to dokážu ,a že nepodlehnu té rudé vášni.Vydržela jsem to skutečně dlouho.Ale nyní,když už jsem starší vidím dál než jen z okna v mém pokoji.Poté co se u mě začaly objevovat ony vize pociťuji nějaké nutkání.Objevit v sobě to,co jsem kdysy ztratila.Nyní si myslím,že je to můj poklad.Moje jízdenka na věčnost,moje naděje na život jiný než má většina duší na téhle zemi.Nyní to chci a dosáhnu toho.Vzpomínám čím dál častěji na to,jaká slast to byla,když jsem pila krev...chci to zase,ach,opět se mi chvějí ruce,když teď na to myslím...nemohu psát...mám hlad...chci lovit,chci se rozběhnou do davu a vybrat si svou kořist...nechci dar z milosti,pár deci v ampulce...chci zabít,vidět jak z mojé kořisti stříká krev a chci vidět ten děs v očích...a pak pít...a pít...
Můj komentář: Že existují lidé hrající si na upíry není novinkou, pokud je však toto vyprávění pravdivé, je mezi těmi z článku Když si hraju na upíra... a případnou pisatelkou tohoto článku (a jí podobnými) rozdíl více než velký. Je zajímavé, že někteří lidé jsou "fascinováni" krví jako skuteční upíři. Tito lidští upíři mají k opravdovým jistě blíž, než ti z obrázků u již zmíněného článku.

ZDROJ:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 upířice upířice | E-mail | 20. října 2007 v 17:06 | Reagovat

miluju chut krve nejraději bych zabyla svoukořist proto ti rozumím,krev dostám od kamarádů většinou se musím krotit aby vůbec přežili ale oni mě mají rádi proto to podstupují chut krveje tak dobrá že potřebuju denní dávku.

2 Lothias Lothias | E-mail | 31. října 2007 v 22:11 | Reagovat

Úžasné, nemůžu říct, že by mi krev nechutnala, ale tobě jak tak vidím stoupla do hlavy...

1)nauč se pravopis je to příšerný

2)nevěřím, že bys měla tolik dárců krve, kteří by byli ochotní ti dávat krev, aby sis mohla dopřát to, že každý den jednoho vysaješ tak, že to sotva přežije, navíc by to pro tebe nikdo neudělal...aby málem obětoval svůj život pro choutky své kamarádky.....

3 Miho Miho | Web | 17. listopadu 2007 v 21:41 | Reagovat

To si děláš srandu?Jakým právem přiživuješ tenhle svůj pofidérní blog mými články?Stejně tak ho takhle podle neodsuzuj a nespochybňuj,to je srabácký.Jestli máš aspoň trochu charakteru tak to smaž.

4 Míša Míša | E-mail | Web | 19. listopadu 2007 v 14:29 | Reagovat

Píšu ti mail, tak se můžeme domluvit. Ale vážně netuším, proč ty urážky?!

5 Tahnok Tahnok | 18. května 2008 v 19:12 | Reagovat

dalo by se pomoct.zbavit se te zlozvyky chuti pokrvy ale je to neprijemne a trochu tvrde ale da se pomoci stim

6 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 29. srpna 2008 v 21:47 | Reagovat

mno tě pic... k té blbosti není co dodat, moc nejasností a kravin na jeden článek...

7 Nanci Nanci | 6. května 2009 v 20:27 | Reagovat

Nejsem sice zblázněná do krve, ale nevadí mi když se říznu. Dokonce jsem i ráda. Protože si ráda vysávám pusou tu krev. Je to docela divný.

8 Kik Kik | 9. května 2010 v 21:00 | Reagovat

Byla jsem emo a dost casto se rezala,ale najednou me napadlo jaky by to asi bylo ochutnat krev hrozne mi to chutnalo tak sem nemohla prestat se rezat a to jen kvuli trýzni po krvi,jenže jednoho dne sem se rizla dost špatne a malem vykrvacela.pamatuju si jen se sem vydela veliky vodotrysk krve a pak uz nic. skoncila sem v nemocnici a pak i na psichyatrii ted sem prestala byt emo a rezat se a sem za to rada

9 Dagmar Dagmar | 18. prosince 2011 v 6:13 | Reagovat

Jeto pravda vim  o tom sve  ona upirkou je a vzdi bude stava semi neco podobneho...........................nic mám i kamarada a on je clkodlak NEBOJIM SEHO MÁM HO RÁDA  MNO A CO MÁ BIT

10 dAGMAR dAGMAR | 18. prosince 2011 v 6:15 | Reagovat

[6]: JETO PEAVDA ZADNÁ BLBOST ANI KRAVINA TY NEVERIS PROTO SI MISLIS SVE ALE  JETO PRAVDA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama