Z českých kronik - Můj článek! ©

23. října 2007 v 15:24 | Míša |  O upírech
Hájkova Kronika česká:
Přihodilo se to v České zemi, tak jak ukazuje kronika opatovského kláštera, v jedné vsi, která se nazývá Blov, jednu míli od Kadaně.
Zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata a byl pohřben u kostela. Ten vstával každé noci a chodil po okolních vsích a děsil lidi a mluvil s nimi jako by byl živý. Časem je začal dávit až do smrti a přišel-li k nějakému příbytku a zavolal-li jméno, onen člověk zemřel do osmi dnů.
Sešli se proto sousedé z té i jiných vsí a poradivše se, rozhodli se jej vykopat a probíti jej dubovým kůlem. Když se toto stalo, byli všichni přítomni. V tom se Mystala jakoby probudil a řekl:
"To jste mi velmi neuškodili, když jste mi dali ten kyj, abych se psům mohl bránit."
V noci opět vstal a lidi mnohem více strašil a dávil než dříve. Okolní obyvatelé toho nemohli snésti a zjednali na něho dva katy a kázali jej vykopat. Ti jej položili na vůz a on ležel na něm na znak a v pase byl přivázán provazem. Skrčoval nohy a ruce své jako živý. Když jej vezli řval velmi hrozně ne jako vůl, ale jako nejhroznější hovado. Pak jej vložili na hranici a přivázali jej ke kůlům, které kolem zatloukli do země.
V tom jej jeden kat uhodil obojstranně ostřeným dubovým kůlem do boku, až z něho krev tekla tak silně jako z nějakého hovada. Když jej pálili, ozýval se jako osel, poté co jej spálili všechno zlé ustalo.
  • Toto se událo roku 1337.
  • O vsi Blov.
Hájkova Kronika česká:
Stalo se to v Čechách, v městečku Levín. Žil tam jeden hrnčíř jménem Ducháč, jenž měl ženu, která slula Brodka. Byla to žena plná divných čar a kouzel a šla o ní pověst, že byla napomínána kněžími, aby zanechala těch ďábelských věcí. Ona jim to slíbila, avšak stále v tom tajně pokračovala a pokud nějaký čas nekouzlila, vždy se k tomu vrátila.
Jednou se stalo, když opět volala duchy, že jimi byla zadávena a z toho důvodu jí nechtěli pohřbít mezi věrné křesťany na hřbitově, nýbrž tam, kde se takoví lidé pohřbívají, to je mezi cestami.
O několik dní později byla viděna, jak chodí ve DNE i v noci a často přichází i mezi pastevce na pole, proměněná v podivné tvory.Ty rozličně strašila a ovce a dobytek jim po polích rozháněla. V noci procházela okolními vesnicemi i městečkem, odkud pocházela a zde se ukazovala v různých podobách v lidských příbytcích a mluvila s jejich obyvateli. Později je začala i dávit. Některé vzala za hrdlo a škrtila je až k smrti.
Sousedé a obyvatelé toho města a vsí se usnesli, potom co k tomu našli vhodného člověka, že rozkopou její hrob, aby zjistili stav jejího těla. Při otevření hrobu se všichni shromáždili a povšimli si, že routa, kterou měla zemřelá na hlavě, byla z poloviny snědena. Byla vytažena krvavá z jejich úst a proto rozkázali, aby její prsa byla probyta dubovým kůlem. V tu chvíli se z ní vyřinulo tolik krve, jako z živého hovada, až se tomu všichni divili. Pak jí tou zemí zase zasypali a odešli.
Ona se však ještě více ukazovala, mluvila s lidmi, které strašila a dávila a koho udávila, po tom skákala. Proto byl znovu povolán ten, který jí vykopal, znovu jí vykopali a zjistili, že ona ten kůl ze sebe vyňala a držela jej v ruce. Proto jí vytáhli z hrobu a spálili jí nad hrobem i s tím kůlem. Prach a popel potom nasypali zpět do hrobu a zaházeli. Tím přestalo všechno trápení s ní.
Po mnoha dnech se ukázal vítr na tom místě, kde jí spálili a ten se točil nad hrobem, ale to již lidem neškodilo.
  • Toto se událo roku 1345.
  • O městečku Levín.
Bartoloměj Paprocký z Hlohol - Zrcadlo Čech a Moravy:
Léta Páně 1540 žena jedna na Novém městě pražském z Koňského trhu, v noci když spala od muže svého umrlého udávena byla a pochována 16. měsíce máje.
Mikuláš Dačický - paměti:
Podivně voubec oznamováno bylo, rozprávěno a jištěno, že tělo nějakého vojenského člověka, rozeného Poláka, jenž v klášteře sv. Jakuba v Starém Městě pražském před některým téhodnem pohřbeno bylo, z hrobu vstávalo, v témž klášteře bouřilo, škodu činilo, mluvilo a po témž klášteře nětco psalo; což od lidí, jakž lidský obyčej, jinak a jinak vykládáno a souzeno bylo; o čemž dále mluviti a rozepisovati od vrchnosti jest zapovězeno.
Paměti Harantovy:
V Nejmarku 4 hodiny od Štukardu v bílém dni mrtví v hrobích mluvili.
  • Toto se událo roku 1625.
  • O Nejmarku se mi nepodařilo nic najít. Buďte lepší a napište adresu stránky do komentářů. Za případnou pomoc budu vděčná.

ZDROJE:
Text - Na jednotlivé úryvky z kronik svá aut. práva přirozeně nevztahuji, ale článek jako celek je prostě můj text! ©
Obrázky - První dva vlastní výroby ©, zbytek www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 6. dubna 2008 v 11:00 | Reagovat

Kdy je bílý den ?

2 Míša Míša | E-mail | Web | 6. dubna 2008 v 14:39 | Reagovat

To je myšleno tak, že nebyla černá noc, ale bílý den. Nejde o název jako třeba Velký pátek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama