Bela Lugosi: třetí část - Můj článek! ©

4. listopadu 2007 v 14:19 | Míša |  O upírech
Život smrtí nekončí!

A Belův život už vůbec ne. A to ani pokud nikdy žádným upírem nebyl. K tomu však později. Vraťme se nejprve k samotné smrti. Rovnou tři záhady ji doprovázely. Začneme tedy od té nejmenší.
Boris Karloff (Belův přítel), o kterém bude ještě řeč, v době Belovi smrti natáčel film v Anglii. Toto natáčení nemělo skončit dříve než dva měsíce po ní. Jenže jenže. Aniž by ho prokazatelně kdokoliv informoval, vrátil se do Hollywoodu právě večer toho dne, kdy Bela zemřel. Jak jste již mohli přečíst, přišel do Belova domu a žádal si jeho osobní věci. Tuším neúspěšně. Někdo si v souvislosti s tímto nepochopitelným návratem myslí, že spolu Bela a Boris byli nějak propojeni. Je ale také docela možné, že třeba Belův majordomus, o němž se zmiňuje Hope, Borise informoval. Jen to nikomu neřekl.
Již o něco záhadnější je způsob, jakým Bela zemřel. Tedy, to vlastně nevíme, víme jen, jak ho našla manželka. Pro přesnost ještě jednou zopakuji část jejího líčení: "...v jeho ložnici byly čalouny až po strop zastříkané krví. On ležel naznak přes postel, ruce rozdrápané od loktů dolů a košili na cáry..." Ať už si to udělal sám či ne, je nasnadě otázka. Jednoslovní a tak prostá otázka: "Proč?"
A poslední, co je snad na celé jeho smrti nejzáhadnější, je pohřeb. Bela se dle vlastního přání nechal pohřbít v kostýmu Drákuly. Nic divného, vezmeme-li v úvahu jeho sžití s touto postavou, řeknete si. Ale to není ta záhada, jen zajímavost :,) Nahoře jste pravděpodobně četli o strašném leknutí Hope a "blinknutí" si novináře. Fotograf ale naštěstí nezapomněl dělat svou práci! Pořídil snad jedinou Belovu posmrtnou fotografii. Při pohledu na ni mě osobně poprvé napadlo, že to není možné. No jen se podívejte, ten rozdíl!
Někteří z vás by možná rádi slyšeli, že zasypáním rakve to vše skončilo. Omyl! Na začátku téhle části článku jsem psala, že "ani pokud nikdy žádným upírem nebyl". Od doby pohřbu se začínaly na Belově hrobě houfovat fanoušci. Pravděpodobně z něj jeden z nich dokonce odcizil kříž. Co byl však vrchol, když se jistý muž pokoušel Belu vlastnoručně vyhrabat. Prý aby získal něco jeho krve. Naštěstí ho ale zastavila policie. I tohle jistě přispělo k soudnímu rozhodnutí na popud Universalu. Počátkem osmdesátých let totiž na tento příkaz byl hrob otevřen a zalit betonem. Aniž by se rakev otevřela či jen vyzvedla.
A co mluví pro upírství? No, něco by se našlo. Očití svědkové totiž tvrdí, že "spatřili, jak se Bela Lugosi v černé peleríně prochází mezi hroby hřbitova. Občas se zastaví a ohlédne, jako by pozorovatele zval, aby jej následovali…" (citováno z Knihy Nosferatu)
A nakonec zajímavost. Letos by Belovi bylo (či snad je) 125 let.
Přátelství až za hrob
Nadpis skutečně není myšlen jen metaforicky. Boris Karloff byl snad hned po Bridget Belovým nejmilejším člověkem. Toto bylo vlastně oboustranné, jen Boris měl místo Bridget Deann Reevesovou. Seznámili se pravděpodobně u filmu. Stejně jako byl totiž Bela prvním Drákulou, byl Boris prvním Frankensteinovým monstrem.
Karloff, vlastním jménem William Henry Pratt, se narodil 23. 11. 1887 v Anglii, Londýně. Zemřel pak 2. 2. 1969. To je (plus mínus) dvanáct let, pět měsíců a sedmnáct dní po Belovi. A věřte nebo ne, už nevím, co bych k jeho životu (co se netýče Bely) řekla. Pro bližší informace o něm můžete kliknout zde.
Co se však týče života s Belou, musím konstatovat, že takového přítele, jako mu Boris byl, by si přál každý. První noc po smrti, i následný den s Belou strávil až do pohřbu. Když bylo po všem, odešel bez jediného slova, ale vzpomínku (asi dost bolestivou) si vzal s sebou. Dokud Bela žil, chodili oba vždy na premiéry svých filmů, kde sami sedávali v lóži připravené jen jim. Ani po jeho smrti toto nechtěl Boris porušit. Vždy v ní sedával úplně sám. Nikdy s ním nikdo nešel. Jen na prázdné místo vedle pokaždé položil bílou lilii. Snad jako důkaz, že nezapomněl.
"Můžeš zemřít v životě, ne však v našich srdcích!"

Ať už to je jak chce, myslím, že tento výrok nikdy nepozbude platnosti. Neboť dokud alespoň jeden člověk na Belu vzpomene, stále bude žít tady s námi. A to i kdyby všechny jeho filmy zmizely pod nánosem prachu v nejtemnějším koutu police nejzapadlejšího archivu.
Asi bych se ale ještě závěrem měla vyjádřit sama za sebe. Nevím, co jste usoudili z článku, tak to uvedu na pravou míru. Jako u Drákuly samého, tak ani u Bely si nejsem jistá, byl-li či nebyl upírem. Jedno ale vím jistě. Vždy, když uslyším tvrdošíjné ne, zeptám se vás bez okolků: "Ale co když ano?".
Oficiální Belovi stránky - www.belalugosi.com
České stránky o Belovi - www.bela-lugosi.websnadno.cz
My také nezapomněli!

ZDROJE:
Text - Můj vlastní! ©
Obrázky s popisem (lilie a záhada smrti) - Mé vlastní! ©
Obrázky - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama