Upír a mora ve středoevropské lidové slovesnosti 2

18. prosince 2007 v 12:00 | Míša |  Cizí články
Upír a mora ve středoevropské lidové slovesnosti 2

Neobyčejně detailní a přesné popisy mory však poskytli středoevropští etnografové již v 19. století. Na tomto místě považujeme za vhodné se k těmto charakteristikám vrátit a po kritické revizi a porovnám dospět možná k méně suchopárným závěrům než byly ty, jež formuloval Wollman před více než osmdesáti lety.

Mora je obvykle, ale ne vždy, bytost ženského rodu. Je-li rodu mužského, říká se jí v českých zemích morous, v Polsku morus (Máchal 1891: 175) a mezi německy mluvícím obyvatelstvem Alp nebo Schrettel. Morou může být někdo od narození, někdo se jí stane zásahem jiné osoby. Zjevuje se v různých podobách, tlačí své oběti na prsou, až je zadusí, a to nejčastěji v noci, ale mnohdy i za dne (Kolberg 1882: 43). Mezi její oběti patří děti různého věku, dospělí i staří lidé.

V jihočeské vesnici Výheň se lidé na počátku minulého století domnívali, že mory jsou osoby s úplně plochýma nohama (Zítek 1906: 435). Tato představa byla rozšířena po celé střední Evropě až po rakouské Korutany. V jižních Cechách také věřili, že morou se stane dítě narozené na Tučný čtvrtek o půlnoci, je-li úplněk, anebo obecně v nevhodnou dobu (Skrzyška 1890: 109). (57) Tyto děti měly mít již v okamžiku narození dva zoubky, dále měly mít srostlé obočí (Košťál 1891: 273), "husté jak sametová šnůrečka a černé jak noc, a vlásky jako len" (Zítek 1906: 435).SBKdo se odváží pohlédnout na takové dítě, je uhranut a duše mory ho časem zadusí. Dotyčný člověk začne blednout a hubnout, i když třeba jí a pije nestřídmě (Kolberg 1884: 99), až je nakonec vyzáblý "jako požatý klas" (Zítek 1906: 435). V kraji kolem polského Krakova se domnívali, že když se v rodině narodí sedm dcer, jedna z nich určitě bude mora (Kolberg 1874: 68).

Morou nebo morousem se mohlo také stát dítě, jež matka napřed odstavila a pak začala opět kojit (Vísek 1902: 277)." Ve východních Cechách rovněž radili matce, aby znovu nekojila, pokud se vzdálila z domu déle než na den, protože dítěti údajně hrozilo, že se z něj stane náměsíčník nebo dokonce morous. V Srbsku se zase tradovalo, že pokud by baba po porodu nespálila zbytky plodové blány, tj. "košilky", s níž se dítě narodilo, novorozené děvče by se v budoucnu proměnilo v moru (srv. Košťál 1891: 274).

Matka mohla být příčinou proměny vlastního dítěte v moru také tehdy, když nevstoupila do kostela, jak se sluší a patří, nebo když do něj vešla ještě před příchodem kněze (Pájek 1884: 106), anebo když se rozhlížela kolem sebe ve chvíli, kdy se přiblížila k oltáři (Slabá 1908: 455). Riskovala rovněž, že bude matkou mory, jestliže během šestinedělí vyšla ze svého pokoje ve chvíli, kdy zvonily zvony na Velký pátek (Bouchal 1906: 167).

Zvláštní pozornost se věnovala křtu. Matka nesměla nést nepokřtěné dítě dovnitř kostela (Zíbrt 1889: 212; Košťál 1891: 274). Jistou opatrnost poblíž posvátných míst musel dodržovat i kmotr dítěte (Zítek 1906: 436). Mohl totiž způsobit jeho proměnu v moru, kdyby během křtu ve formuli "chci víru" místo slova iviara (polsky "víra") vyslovil slovo mářa, což je jedna z polských variant mory.

V Polsku však byla známa možnost nápravy pro ty, kteří se nevědomky dopustili chyby a vzápětí si to uvědomili. Např. v Mazovsku se v případě nesprávného průběhu křtu dítě pokřtilo znovu jiným jménem, aby se vyloučila jeho proměna ve zmaru (Tbppen 1892: 179).
Sloveso mořit vyjadřovalo všechny ničemné skutky, jichž byla mora schopna (viz též Machek 1997: 382). Nejčastějším z nich byl tlak na prsou oběti. Mora vnikala do světnice obvykle klíčovou dírkou. Napřed nechala oběť upadnout do hlubokého a příjemného spánku, potom ji ale začala trápit stavy úzkosti a tísné - můrami -a tlačila ji na prsou "jako kdyby na nich ležel mlýnský kámen" (Košťál 1891: 274n.). Postižený nemohl nijak reagovat, ani křičet. Jedině pohybem palce pravé ruky mohl postupně znovu nabýt vědomí.60 Někdy mora sála krev z bradavky nebo levé paže oběti, která v tomto případě, pokud nepodstoupila léčbu, zemřela a sama se zakrátko proměnila v moru. Ve Výhni si povšimli, že mora si vzala na mušku jedno malé dítě, neboť to se vždy ráno probudilo se zduřelými bradavkami (Zítek 1906: 436).61

Podobně jako vždy, když hrozilo napadení upírem, se i v těchto případech doporučovalo potřít si prsa česnekem. Jiným způsobem obrany bylo položit zrcadlo na hruď předpokládané oběti, anebo ji uložit k spánku s noční košilí oblečenou předkem dozadu (ibíd.).62 Také pro toho, kdo v noci nebyl na lůžku, nýbrž na cestě, se v českých zemích doporučovalo, aby si šaty oblékl předkem dozadu a spletl tím moru, která by chtěla pocestného obtěžovat (Houška 1856: 59). Ještě dnes mnozí lidé v českých zemích a na Slovensku posunou pantofle jinak, než byly ve chvíli, kdy se ukládali do postele; dnes už se ovšem vytratilo z povědomí, že šlo o prostředek ke zmatení mory. Ostatně i ethnografická literatura předkládá rady, jak se uložit k spánku tak, aby se člověk vyhnul případnému přepadení morou. V poznaňském kraji se doporučovalo spát buď na levém nebo na pravém boku, podle místního zvyku, a s rukama zkříženýma na hrudi; v Mazovsku místo toho radili spát na břiše (srv. Kolberg 1882: 43-44; Tóppen 1892: 177). Někdy se také měnilo umístění postele nebo se přestěhoval veškerý nábytek v pokoji, aby zlá bytost byla uvedena v omyl Qohn 1900: 125).

V těch krajích, kde lidé věřili, že smrt a současně proměna v moru nastane při deváté návštěvě zlovolného stvoření, se mohla oběť uchránit před pronásledováním tím, že ukázala moře svatou relikvii a vyzvala ji k cestě na hřbitov. Tam potom bylo třeba nařídit moře ve jménu božím, aby šla pryč, a to tolikrát, kolikrát předtím na oběť zaútočila (Košťál 1891: 274). Jeden z informátorů popsal moru tak, že pro Wollmana by to byl spíše revenant, protože mora, o níž mluvil, se podobala jeho mrtvému sousedovi, ovšem s dodatkem, že oči té bytosti se hrozivě leskly (viz Grohnman 1863: 209).
Mora mohla také sát krev své oběti tak, že jí jazykem probodla krk (Kolberg 1882: 39), anebo ji stejným způsobem mohla i udusit (Černý 1898: 416).

Obvyklou podobou mory, rozšířenou zejména v Polsku, je zjev mladé půvabné dívky. Mora však svého těla nijak nevyužívá, naopak je v nočních hodinách opouští. V nejstarších zprávách" ta "věc" (srv. Wollman 1920a: 15), která vychází ven z těla, není jasně definována, zatímco informátoři z 19. sioletí ji popisují v nejrozličnějších podobách. V Cechách se objevuje ve světnicích obětí nejčastěji jako stéblo slámy, chlup, bílý nebo protáhlý stín, anebo bílá kočka. V Lužici nabývá podoby stínu, chlupu, stébla slámy, kosti, kovářského měchu, kocoura, hada nebo bílé myši. V Polsku se zjevuje jako stéblo slámy, moucha, myš, had, kocour, štěně nebo kolo od vozu. V Srbsku může vypadat jako bílý chlup, motýl, bílá kobyla, moucha nebo jiný hmyz či menší zvíře /4. Často se také objevuje v podobě žáby nebo ropuchy (viz Volf Kňazolúcky 1899: 142). Naproti tomu slezský Alp se může zjevit také jako šedivý trpaslík, zatímco tyrolská Trude vypadá jako obryně, která však může po libosti pronikat nejmenšími otvory do domu oběti, nejčastěji klíčovou dírkou. Trude v Korutanech má zase podobu vyzáblé stařeny s plochýma nohama a krhavýma očima (srv. Wollman 1920a: 15n.; 1920b: ln.).

Zvláštním druhem mory je ta, jež se morou stane "z lásky", tj. dívka, která prožila velké milostné zklamání. Mezi Slovany byl tento typ mory zaznamenán u Lužických Srbů a u Čechů, není však vyloučeno, že mohl existovat i v jiných zemích. V případě těchto "mor z lásky" byly léčebné prostředky mírnější: někdy stačilo nešťastnici pořádné naplácat, a její neblahé schopnosti byly pryč (Černý 1898: 414).

Přes typicky upírské vlastnosti mory se již v 19. století v lidových pověrách tyto dvě bytosti velmi často odlišují, např. tehdy, když se říká, že upír chrání lidi se srostlým obočím (Košťál 1891: 273) nebo mory a morouse.

Stejně jako upír mohla mora přepadat zvířata, avšak v tomto případě živé tělo mory bylo rovněž zvířecí (viz Košťál 1891: 276). Specifičtější byla její schopnost napadat rostliny, a zvláště stromy. Touto vlastností byly vybaveny děti, které se narodily se zuby a jímž se do úst vložil kousek dřeva ještě před matčiným prsem. Na Moravě se věřilo, že díky tomuto zákroku mora nechá na pokoji aspoň lidské bytosti (Kulda 1875: 265).

Mora zřejmě neměla sílu na to, aby prorazila dveře. Podle pověstí se protahovala škvírami, a tak se dostávala až k lůžku oběti. To však ještě neznamenalo, že má vyhráno. Kromě výše uvedených způsobů ochrany před morou byl za nejúčinnější prostředek považován symbol pentagramu, tj. obrazec v tvaru pěticípé hvězdy, lidově nazývaný "můří noha" (Zítek 1906: 436)."5 Dokonce i Komenský znal jeho účinky, a proto radil matkám dát dětem do ruky kousek křídy, aby ho mohly namalovat, kam budou chtít (Zíbrt 1911: 373). Působnost pentagramu se však vytratila, pokud nebyl nakreslen jedním tahem, a naopak se posílila, pokud ho mora zahlédla až na poslední chvíli (Zítek 1906: 436).tí6Ani v tomto případě není na místě se domnívat, že by apotropaickou funkci pentagramu ještě v 19. století znaly jen tzv. "slovanské národy". V tomto období je totiž přesvědčivě doložena i v jiných oblastech střední Evropy.67Jiný velice účinný prostředek ochrany před morou spočíval v tom, že se tělo a lůžkoviny pokropily svěcenou vodou. Avšak např. v Krkonoších během tříkrálového večera dávali přednost namalování tří pentagramů před omýváním svěcenou vodou (Košťál 1891: 280).

Dalšími vhodnými předměty poskytujícími ochranu před morami byly hadrové panenky, sekyrky a násady smetáku, položené nejčastěji pod postel (Černý 1898: 420). Násady smetáku nebo tlouky na prádlo a jiné předměty podobného tvaru se mohly také položit pod polštář (Ulanowska 1887: 99), zatímco v některých případech se dávala přednost březové větvičce (Košťál 1891: 279).
Podle : Maiello, Giuseppe: Vampýrismus v kulturních dějinách Evropy. Nakl. Lidové noviny, Praha, 2004

ZDROJE:
Obrázek - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lothias Lothias | E-mail | 20. prosince 2007 v 21:22 | Reagovat

Zajímavé, ale připadá mi to, že lidé jsou opravdu hodně pověrčiví..některé zaručené přeměny v moru nebo morouse zaručeně nefungují ;-) mám to ozkoušený na sobě či jiných.

Nicméně...nedostaly nyní mory nové jméno? Třeba Astrální upír?

2 Míša Míša | E-mail | Web | 23. prosince 2007 v 13:59 | Reagovat

To je taky možné. Snad se liší jen v tom, že astrální upír je dotyčný i po smrti těla, ale mora vystupuje ze živého člověka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama