Únor 2008

VLNA UPÍRSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH

26. února 2008 v 18:17 | Míša |  Cizí články
VLNA UPÍRSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
Mezitím co upalování čarodějnic bylo obvyklé za středověku a v sedmnáctém století, úplnou pohromou pro decimování upírů bylo 18 a 19 století. V Čechách to bylo především Olomoucko, Praha a okolí, Polabí, Šumava a Krkonoše. Tehdy zaplavila Evropu přímo vlna upírství a na vampýry - živé či mrtvé byly pořádány doslova hony.
Podivné nálezy v hrobech
Hroby neživých byly exhumovány, srdce probíjena kůly, těla čtvrcena a často i pálena. Podle záznamů soudců, biřiců, policie, vojáků, církve, lékařů a katů, byli mrtví v hrobech ve skvělé tělesné formě, ti co umřeli jako staří, měli mladistvý vzhled, pevné svaly a napnutou kůži bez vrásek, jejich těla byla plná čerstvé pulzující krve. Těla nezapáchala, naopak vydávala fialkovou vůni. Zvířata se v blízkosti otevřených hrobů plašila. Lékaři považují upíří expansi v osmnáctém a první třetině devatenáctého století za epidemii, podobnou moru.
Upíři v Čelákovicích
Nejznámější upírskou aférou poslední doby je objev hrobů upírů poblíž Prahy v Čelákovicích. Poprvé jsem se o existenci upírů v Čelákovicích dověděl z. vědecké zprávy. V červenci roku 1966 bylo v Čelákovicích narušeno kostrové pohřebiště na pozemku č.2995. Pohřebiště narušil na své zahradě František Zmek výkopem pro vodovod .Nález byl oznámen nynějšímu řediteli městského muzea v Čelákovicích panu doktorovi Jaroslavu Špačkovi a ten z pověření AÚ ČSAV v Praze na uvedeném místě provedl záchranný výkop.
Celkem bylo odkryto 11 hrobových jam,v nichž bylo pohřbeno 12 jedinců .Na všech kostrách jsou patrné známky protivampýrického zásahu,v několika případech kombinovaného .Datace nálezu:pravděpodobně počátek 11,století……
Odborníci zatím kroutí hlavami
Tímto na první pohled poněkud fantaskně vyhlížejícím prohlášením začíná obsáhlá zpráva uveřejněná v roce 1967 v tak střízlivém periodiku ,jako je časopis Národního muzea v Praze .Od té doby pokračují výzkumy jak dané lokalitě, tak v blízkém okolí. Tak byly například i v Lysé nad Labem, či Staré Boleslavi objeveny pracovníky čelákovického muzea nedávno hroby podobného typu, údajně též se známkami protivampýristických zásahů.
Zmíněné objevy jsou čas od času publikovány v tisku a i ve 21. století lákají do okolí Čelákovic desítky odborných i amatérských lovců upírů, či upířích artefaktů, kteří systematicky prohledávají krajinu a pátrají po sebemenší stopě upíra.
Díky objevům v Polabí se však můžeme i dnes potají otřásat hrůzou z nepoznaného, protože ani těm nejerudovanějším odborníkům se pro dotyčné nálezy nepodařilo nalézt přesvědčivé vysvětlení.

Porfyrie aneb Jsou "nemocní" upíři či vědci? - Můj článek! ©

26. února 2008 v 17:56 | Míša |  O upírech
Může porfyrie za víru v upíry?
Ano, bez řečí, řekl by vědec a zarytý materialista. Už by ho ovšem nezajímalo, jak moc se toto vysvětlení mílí a dokonce kříží se svou vlastní součástí. Zaprvé, vědci tuto teorii podávají zjednodušeně plus mínus takto: Tehdy byla porfyrie velmi rozšířena. Jelikož tato choroba má krom jiné za následek nadměrný únik železa z těla, doplňovali ho nakažení tehdy jediným možným způsobem; skrze požití krve jiných. Tehdejší hloupí lidé, kteří o nemoci neměli ani potuchy, z těchto posléze utvořili krvelačné zrůdy nazvané upíři. Teorii mimo jiné podporuje i strach "upírů" z česneku a smrtelný vliv slunečního světla na ně. Česnek totiž (stejně jako porfyrie) rozkládá v krvi železo (což logicky nemocnému uškodí) a slunce vyvolává téměř "destruktivní změny na pokožce".
A teď si to zrekapitulujeme. Tehdejší lidé byli TAK HLOUPÍ, že nemocné pokládali za upíry, ovšem oproti tomu byli TAK CHYTŘÍ, že svou nemoc diagnostikovali natolik, aby věděli, co jim škodí (česnek, slunce) a co pomáhá (požití krve). Prostě ukázkový případ protiřečení.
Zadruhé, porfyrie připadla do pomyslného seznamu "vševysvětlujícího" díky svým příznakům charakteristickým pro upíry. Nikoho z materialistů už ale nezajímá, že tyto znaky (totiž smrt (poškození kůže) na slunci, bledá pokožka a kdo ví, co ještě) na upíry skutečně sedí, ovšem jen na ty FILMOVÉ! Upíři na světle nehoří ani "nepuchýřovatí" a od lidí se vzhledově neliší. A česnek? Je sice pěkné, že rozkládá železo, čímž pomáhá porfyrii, ale pořád mi není jasné, jak to dokáže "na dálku". Pochybuju, že ustrašení vesničané by porfyrika chytili pod krkem a česnek mu cpali do útrob.
Je to však čistě soukromý názor, čemu uvěříte je jen na vašem uvážení.

Upíři - příběhy

16. února 2008 v 11:12 | Míša |  Zážitky
Ivančice
(Brno-venkov)

Roku 1617 vzrušil obyvatele Ivančic (v minulosti Evančic) případ vampyrismu. Tvrdilo se, že jeden zemřelý místní měšťan vstával v noci z hrobu a zahubil řadu lidí. Byl povolán kat, který jeho tělo vykopal z hrobu a rozsekal je na kusy. Při této proceduře začala prý z nebožtíkových úst tryskat krev a byl z něho vytažen závoj, který údajně vzal a rozkousal své nebožce ženě, ležící vedle něho v hrobě.
V následujícím příběhu se spíše jedná o Ghula*:
Žamberk
(Ústí nad orlicí)

Kdysi tu zemřel člověk, jemuž zde říkali Micohlav. Už při pohřbu se údajně zjevil jeho přízrak smutečním hostům. Později prý vstával v noci z hrobu, vyhrabával mrtvoly a ohryzoval je. V okolí se o něm vyprávělo několik fantastických historek. Když se zpráva o vampýrském řádění roznesla, vykopali jeho mrtvolu a kat mu na rozcestí srýpl hlavu. Teprve od té doby byl od nebohého Micohlava pokoj.

Zmizelá kamarádka

3. února 2008 v 16:21 | Míša |  Zážitky
Tento příběh mi byl zaslán na e-mail a autorka si stojí za jeho pravdivostí. Já ho neodsuzuji, ale ani plně neuznávám, neboť důvěra je drahá věc, která se jen tak nerozhazuje. Tedy čtěte:
Jméno autorky: Kristýna Seidlová
"Ani nevím jak to pojmenovat každopádně se to doopravdy stalo je jen na vás, jestli uvěříte!!
Bylo to jednoho, dne letos před vánocema. Já a moje kamarádka jsme se rozhodli že pojedeme na Chodov nakupovat nějáký dárky, na tom nic zajímavýho nebylo. Asi v 17:00 jsme se rozhodly, že se zastavíme u mé babičky doma, ovšem ona byla někde pryč! Tak jsme se u nás koukli na film Královna prokletých, bylo to celkem fajn. Po konci filmu nám zbylo asi 40 minut než nám měl jet autobus, tak jsme navázali na téma a řešili jsme upíry duchy atd.! Nejdřív to bylo v poho ale pak jsem, nevím proč, dostala strach a ona taky. Jako by nás někdo pozoroval. Dost jsme se bály, byly jsme rádi, když jsme z toho bytu vypadly. Byly jsme celý vyklepaný, ale to byl teprve začátek toho všeho! Nakonec jsme dojeli k ní. Bydlíme v takovym zapadákově, kde jsou jen domy, ani jeden panelák,škola,obchod a pár zastávek a, abych nezapomněla, hroznej park! Po příjezdu k ní jsem se dohodla z našima, že se pro mě ve 20:00 staví! Ale nakonec jsme se já a moje kamarádka tak nudily, že jsme vyrazili se projít! Prošly jsme pár temnejch uliček, až jsme došly k poloosvětlenému parku, kde nikdo nebyl; jen dům, kterej měl červeně osvětlená okna a až dál pár normálních domků! Když jsme vešly do parku, měly jsme snad ten největší strach ze všech. Stály jsme přímo uprostřed a přispělo tomu náhlé vití psů a blikání ze světel nad námi! Daly sme se na útěk. Zastavily jsme se až u rybníčku, o kterém se říkalo, že se tam stalo pár vražd! Prej byl ten rybníček jednou spíš plnej krve než vody, ale to je jiná historka. Bály jsme se a tak jsme uvažovaly, jestli se vrátit a jít zpátky parkem, anebo jít kolem rybníčku. Nakonec jsme kolem něj prošly, ale jako by nás tam něco drželo a tak jsme se vrátily k parčíku! Šly jsme kolem parku a hned před náma se objevily dvě černě zahalené postavy asi o hlavu větší než my s výrazně bílými zuby a krutým pohledem! Já málem jsem omdlela, když jsem si jich všimla. Byla jsem bledá jak stěna a moje kamarádka jak by smet. Měla jsem hroznou chuť se dát na útěk, ale věděla jsem, že by to stejně nemělo cenu! Nakonec jsme prošly kolem nich se smrtí ve tváři; oni se jen jednou usmáli, jako by věděli, na co myslím a pomalu odcházeli. Jediný, co jsme z jejich tichého rozhovoru slyšely bylo: "...vidíš je... To jsou oni, co nám o nich říkal!!"
V tu chvíli jsem myslela, že šílím. Kamarádka mě chytla a táhla pryč. Já už se radši ani neotáčela, když jsem cejtila jejich pohled v zádech! Klepala jsem se jak osika a nejvíc mě dorazilo, když jsem slyšela něčí řev! !Málem jsem se rozbrečela strachy, jak jsem se bála, ale nakonec jsem se sebrala a prošla uličky až k jejímu domu! Ulevila jsem si, když jsem viděla její dům! Ale největší hrůza nás teprve čekala. Když jsme vešly na zahradu, stáli tam ti dva. Ani nevím, jak se tam přes dvoumetrovej plot dostali! Měli pusu od krve, tmavé oči a špičáky! najednou ale jako by se propadli do země! Po několika hodinách jsem odjela domů!!

Ps: Po pár týdnech moje kamarádka zmizela, když šla parkem se svým psem, za záhadných okolností. Od té doby už jsem ji neviděla a do parku se neodvážím ani za nic! Každopádně vím, že se tam, jednou vydám a pokusím se zjistit co se jí stalo. Aspoň až seberu dost odvahy. Později dopíšu, co se s ní stalo!

A TO JE VŠECHNO. CO SI O TOM MYSLÍTE? ALE UPŘÍMNĚ, CHCI VĚDĚT NĚČÍ NÁZOR!! "