Březen 2008

Kam s upírem a proč - Můj článek! ©

30. března 2008 v 11:00 | Míša |  O upírech
Kam s upírem a proč
Když lidé odhalili upíra, přišlo na jeho okamžité zabití. Pokud pomohlo "obyčejné" probodnutí či oddělení některých částí těla, nechali ostatky většinou na místě a hrob co nejrychleji zasypali. Pokud však upír nepovoloval ve svém útočení, přišlo konečné řešení - spálení. Ale ač hranice hořely jistě do posledního uhlíku, z těl vždy něco zbylo, většinou kosti a jiné tvrdé, dvakrát nehořlavé části. A teď co s nimi. Nechat je válet na místě by bylo holé šílenství, už jen proto, že každý kolemjdoucí by je musel chtě nechtě shlédnout. Takové "zbytky" tady lid odklízel následovně.
1. způsob byl sesbírání zbylých ostatků a pravděpodobně svázání do uzlíčku z nějaké látky. Na koho padl tento úděl s ním pak odešel k proudící řece a tam uzlíček vhodil. Důvody pro takové činění mohou být hned dva. Logičtější z obou je ten, že plynoucí voda v řece dokáže nelibý obsah vázance odnést na míle daleko ze vsi a upír už tedy skutečně téměř nemá šanci na návrat. Jiný může být ten, že v některých místech se věřilo, že upíru v jistých aspektech tekoucí voda škodí. Ať už ji nemohl přeletět v netopýří podobě či prostě vůbec přejít. Pokud tedy její vlny ostatky plně obemknou, mělo by to mýt na upíra nemilé účinky, zůstával-li by s nimi nějakým způsobem stále spojen v touze mstít se.
Dalším způsobem bylo pravděpodobně též svázané ostatky přenést k lesu či za vesnici a tam je zakopat. A důvod? Ten jednoduší pojímá obě místa; pokud by upírovy ostatky stále mohly domnělého démona přivolat zpět, měl by si nejspíš takovéto pohřbení vysvětlit jako vyhnání z vesnice a jít jinam. Druhý teoretický důvod už patří spíše jen k lesu. Takové místo zakopání by totiž mohlo být též vybráno, aby případně navrátivší se upír raději než do vesnice lidem odešel škodit do bližšího lesa zvířatům.
A posledním nejčastějším místem pro zbylé ostatky se pak staly křižovatky. Zde je důvod více než jasný a i mnohými popsán. Povstalý upír totiž dle mínění lidu nebude schopen rozhodnout, kterou cestou se dát a než tak snad přeci učiní, zažene ho svítání. Věřilo se, že jde o takový "začarovaný kruh" opakující se noc co noc. Pokud by upír přecejen jednu z cest zvolil, existovala naděje tři ku jedné, že půjde jinudy. Zde byli mimo jiné pohřbíváni i někteří lidé, u nichž již od samé smrti existovalo podezření, že by se mohli vracet, a to ze stejného důvodu. Takové mrtvé lidé dále pohřbívali na okrajích hřbitova, snad aby je izolovali od ostatních.

Vstupenky - POZOR!

13. března 2008 v 16:01 | Míša |  Novinky
Vstupenky na koncert se Třináctkou jsou odedneška k dostání i v kamenném shopu Nosferatu. Během předprodeje už byla ke dnu 12. 3. 08 rozprodána téměř polovina ze 666-ti kusů. Elektronicky objednat můžete na stránkách obchodu: www.666.cz.

Upíři vs. Bůh aneb Komu sakra vadí kříže?! - Můj článek! ©

9. března 2008 v 16:55 | Míša |  O upírech
Upíři vs. Bůh aneb Komu sakra vadí kříže?!
O upírech panuje velmi rozšířené přesvědčení, že je lze odehnat křížem, medailonky svatých či svěcenou vodou a že jste před nimi bezpečni v kostele či prostě na posvátné půdě. Krásně se to poslouchá, což o to, ale nechcete-li upíru před smrtí posloužit navíc jako bavič, nedoporučuji se tímto řídit. A důvody? Nějaké opodstatnění mého tvrzení? No jistěže mám!
Celé tady to bláznění kolem Boha mají na svědomí hlavně lidé zpitomělí křesťanskou vírou. Bůh přeci má své děti rád a tak je ochrání před všemi bytostmi pekelnými (myslíte, že se skutečně "čert bojí kříže"? :,). O tom ostatně nešlo pochybovat ani kdyby lidé chtěli. Kacířství, to je těžký hřích trestaný smrtí. A tak upíry svěcená voda spálí, kříž zažene a kostelní vrata nevpustí dál... Ale upřímně, není to možné už jen z principu výskytu upírů.
Kříže, medailonky: Tyto věci se nevyrábí nijak zvláštně. Prostě odléváním daného kovu, možná nějakým broušením či sekáním v případě dřeva a modelováním v případě hlíny (keramiky). Podobným způsobem byl vyroben i hrnek, z nějž možná právě usrkáváte. Myslíte, že by on zahnal upíra? :,) Nyní ani v minulosti se všechny medailonky a kříže spatřivší světlo světa nijak nesvětili. Už jen jejich hojnost to logicky znemožňuje. Nejsem si ani jistá, zda se tyto předměty vůbec světí, pokud jsou umístěny do kostelů či kaplí. Proto se od již zmíněného hrnku liší skutečně jen a pouze tvarem. Možná namítnete, že nepotřebují posvětit člověkem, že Bůh automaticky "vstoupí" do každého takového předmětu. Tak já taky něco namítnu :,)
Bylo-li by tomu tak, upírův život by se značně ztížil. Vemte si už jen ten prostý fakt, že přežíval a možná stále přežívá dny ukryt na hřbitově. A co na takovém hřbitově nikdy nechybí? Kříž s Kristem či socha světce u každého hrobu, pokud ne rovnou obojí. Jen těžko na takovém místě vydržíte, pokud vám ony věci vadí, co říkáte? A přitom upíry lidé probodávali zpravidla na hřbitovech v jejich hrobech. Výjimky potvrzující pravidlo nabyly ani tak časté, aby se výjimkami daly nazvat.
Svěcená voda: Je to pořád jenom voda, na každý pád upíra nespálí. Existují jisté zkazky o tekoucí vodě, kterou dle různých informací upír buď vůbec nemůže překročit nebo ji jen nemůže přeletět v netopýří podobě (pokud v ní vůbec může být, že) a nebo ještě upíra nějakým způsobem omezuje co se sil týče. Řeka (tedy logicky tekoucí voda) je také jedno z nejčastějších míst pro zbavení se upířích ostatků (další jsou křižovatky či kraje lesa, hlavně daleko od vsi). Pokud však vezmeme vodu a klasicky ji posvětíme, tak MOŽNÁ bude upíru nepříjemná na těle, víc pravděpodobně nic.
Kostel: Upír nesmí vstoupit na posvátnou půdu, jíž je kostel bez řečí, že? To by tu však byl jistý problém. Ano, opět se hřbitovem. Ten je totiž taktéž posvátnou půdou, jenže upíři to asi nevědí, neboť v ní bez okolků den co den spočívali a noc co noc po ní chodili, když mířili do vsi pro řekněme pravidelný přísun potravy :,) A jelikož posvěcená půda je už jednou posvěcená půda, tak je úplně jedno, stojí-li na ní hřbitov, kostel nebo třeba katedrála.
!!!Síla víry!!!
Víra může být přes to vše přecejen silná a Bůh přecejen na své ovečky tak úplně "nekašle". Je tedy možné, že pokud kněz nějakým způsobem posvětí kříž, medailon či vodu a pokud skutečně věří, že upíři existují a toto zabere, bude mít daná věc alespoň oslabený žádaný účinek. Je to asi jako v magii. Pokud obyčejné věci nějakým způsobem zaříkáte, už obyčejné nebudou.

Bela Lugosi (celkem 70 obrázků)

9. března 2008 v 16:49 | Míša |  Obrázky
"To die, to be really dead, that must be glorious." - Zemřít, být skutečně mrtvý, to musí být skvělé.
--Dracula--

Český rozhlas o Čelákovicích (mp3 záznam)

9. března 2008 v 11:00 | Míša |  Upíři v médiích

Vampýři nebo popravenci?

Mrtvým, kteří se vracejí mezi živé, se říká revenanti. Najdeme mezi nimi i tak nepříjemné bytosti, jako jsou třeba vampýři. Archeologové dodnes nacházejí jejich hroby. O slavném "upírském" nálezu z Čelákovic hovoří archeoložka Pavlína Mašková.
Vysíláno v Planetáriu č. 37/2004, 11. - 15. září.

Podivná žena

9. března 2008 v 11:00 | Míša |  Zážitky
Tento příběh byl uveřejněn na Záhadách a Mystériích a autorka si stojí za jeho pravdivostí. Já ho neodsuzuji, ale ani plně neuznávám, neboť důvěra je drahá věc, která se jen tak nerozhazuje. Tedy čtěte:
Jednou, když jsem šla ze školy, jako obvykle jsem spěchala na vlakové nádraží a tam to všechno začalo...
Autobus jel až tak za čtvrt hodiny. Stoupla jsem si k chodníku a čekala. Najednou si přede mě stoupne divná žena, asi 40 let. Nepřipadalo mi to moc divné, ale docela mi bránila ve výhledu a popadl mě pocit, jako kdybych slábla (ale byl mírnější). Ale k věci...
Protože jsem přes ni pořádně neviděla a bylo to takové trapné (vypadalo to, jako bych byla kapsář...=D), a tak jsem se posunula trochu doleva (nebo doprava, teď nevím...xD). Ale ta žena, jak viděla, že jsem se posunula, vmžiku byla zase přede mnou. Tak se to neustále opakovalo a já jsem najednou cítila takovou oslabenost a bezradnost, byla jsem čím dál tím víc unavená.
Když přijel autobus, rychle jsem nasedla a oddychla si...
Jenže druhý den, na úplně jiném místě, za mnou zase přišla stejná žena a opakovalo se to. Nevím, co si mám myslet, je to jakoby ze mne vysávala energii... =(
Co si o tom myslíte vy?
Autor: lostgirl
Vydáno: 1. 3. 2008
Můj komentář:
Myslím že nelze pochybovat, jedná se o psychický vampyrismus.

Třináctka se vrací na pódia!

4. března 2008 v 11:00 | Míša |  Kultura
Třináctka se vrací na pódia!
Téměř legendární skupina XIII. století povstala z hlubin země, z prachu smrti a vrací se jako Jitřenka na noční oblohu. Ano, nemožné se stává realitou a třináctka opět po letech vystoupí na pódium!
Kdy:
Zahrají nám 19. 4. 2008 ku příležitosti pátých narozenin obchodu Nosferatu. Jiný koncert zatím není znám, tak honem, honem!
Kde:
V klubu Matrix, který se nachází na ulici Koněvova (číslo 13) v Praze 3.
Zde mapy:
Cesty z některých měst:
Ceny vstupného:
V předprodeji zaplatíte za jednu vstupenku 200,- Kč, na místě pak 250. Ale POZOR! K dispozici bylo pouze 666 kusů (číslo každým dnem klesá :,) Vstupenky si můžete zakoupit elektronicky zde: VSTUPENKY.
Vystupující:
Kromě Třináctky uvidíte ještě další kapely. Zahrají Calathea (česká kapela, zpěv anglicky), Tears Of Rain (česká kapela, zpěv anglicky), Hieros Gamos (slovenská kapela), Deathcamp Project (polská kapela) a Amatris (německá kapela).
BONUS:
Stejně, jako je vstupenek, je i speciálních Knih Nosferatu. Jde o první knihy z jejího třetího vydání, oproti ostatním však budou oplývat jistými bonusy. Cituji domovskou stránku Nosferatu shopu: Edice 666-ti knih "...bude osobně číslována a podepsána Petrem Štěpánem, bude obsahovat jeho fotografii, nově zpracované instrumentální CD Land of Bizarre (včetně dosud nevydané písně Iglau) a také obal knihy se bude lišit."
!!!POZOR!!!
Třináctému století stále zůstává jádrem dvojice Petra a Pavla Štěpánů, ale zbývající dva členové (klávesy a baskytara) se mění. Kdo Olii a Soukupa nahradí zatím kapela neprozradila.
Novější foto Petra Štěpána k vidění ZDE.

XIII. století

4. března 2008 v 0:06 | Míša |  Kultura
Vznik skupiny XIII. Století se datuje rokem 1990. Vznikla na troskách legendárního punkového tria "HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY ". Hudební žánr, ve kterém XIII.Století působí, je - jak již naznačuje název skupiny - gotický rock. Podle slov frontmana kapely PETRA ŠTĚPÁNA je to logicky jediný žánr, který může navázat na punkovou minulost, aniž by se tak znehodnotila dosavadní tvorba. Vývoj XIII. Století byl provázen častými personálními změnami. Neměnným základem skupiny ale zůstávají zpěvák PETR ŠTĚPÁN a bubeník PAVEL ŠTĚPÁN a to již od dob jejího založení.

Nedílnou součástí činnosti skupiny jsou koncerty vyhlášené svou monstrozní show. Po svižně kytarovém debutovém albu Amulet a popovější Gotice, vydanými u firmy Monitor, přešla kapela k hudebnímu vydavatelství Happy Music. Pod nimi nahrála goticky temné desky Nosferatu Werewolf a Ztraceni v Karpatech. Nová deska METROPOLIS překvapila trochu více elektronickým zvukem.

Na začátku roku 2001 XIII. století oznámilo ukončení činnosti, ale na jaře 2003 už byli opět zpět, při síle a s novými plány do budoucnosti. V současné době slaví úspěchy nejen na domácí scéně ale hlavně v POLSKU, kde je gotičtí fanoušci doslova milují.
Hudba ke stažení:
Gotika - celé CD
Petr Štěpán sólo - Skladba Iglau zde
Jen ukázky:
MP3: BYTOSTI