Duben 2008

Jak jsme byly na Nosferatu night

20. dubna 2008 v 19:51 | Míša |  Kultura
Přímo o době strávené u a v Matrixu si lze přečíst od obrázku vstupenek.
***************
Křest Knihy Nosferatu:
*
ZDE můžete najít několik fotek vystoupivších skupin, plus Kassovo mínění o koncertu.
Nějaké fotky (především publika, než kapel), můžete též nalézt ZDE či ZDE.
Další fotky jsou ZDE.
Fotky Třináctky můžete vidět ZDE.
Fotky z Nosferatu Night též ZDE i ZDE nebo ZDE.
*
Video z YouTube.com - Nosferatu Night: XIII.Století-Fatherland
Nekvalitní video z YouTube.com - Nosferatu Night: XIII.Století-Elizabeth
Elizabeth podruhé (kvalitnější obraz, bližší záběr):
Nekvalitní video z YouTube.com - Nosferatu Night: XIII.Století-Nosferatu is Dead
Nosferatu podruhé:
Video z YouTube.com - Nosferatu Night: XIII.Století-Růže a kříž (poslední přidaná píseň)
Video z YouTube.com - Nosferatu Night: XIII.Století-Mystery Ana
***************
S odbitím jedné hodiny přijel k zastávce náš očekávaný autobus (který znamenal zdolání půl cesty k druhému autobusu). S ním jsme bez sebemenšího problému dorazily ke konečné šalin (omlouvám se, šalina =tramvaj) v městské části Řečkovice. Šalina :,) dorazila asi po pěti minutách. Ještě než se s námi její řidič vydal na cestu k hlavnímu nádraží, stihl naštvat postaršího muže, jemuž snad neujel ani pod nosem, ale přímo s nosem. Rozhazoval pak rukama, že mu z nich málem i obsah vyletěl.
Z hlavního nádraží jsme nejprve zašly pro pár drobností do nedaleké trafiky, přeci jen zbýval do našeho odjezdu ve 14:00 ještě čas. Během toho začalo pokapávat, odebraly jsme se zatím jen na dohled ke stanovišti autobusů Student Agency. Během chvilky se však rozpršelo prudčeji. Přeběhly jsme tedy již na místo a za krátký čas nastoupily. Dvě hodiny a kousek trvající cesta nebyla ani tak ničím zajímavá. Nenarazily jsme na nikoho, kdo by mohl směřovat na stejné místo, jako my.
Jízdenky na autobus Student Agency (do Prahy).
V Praze pršelo snad jen o trochu méně než v Brně. Sešly jsme do budovy autobusového nádraží Florenc a prošly ji durch až na druhý konec. Stále nikdo, kdo by měl stejnou cestu. Vlevo se skvěl vstup do metra s mapou na prosklené průhledné stěně. Aby na nás nepršelo, stouply jsme k ní z vnitřní strany a hledaly, kde že to vlastně jsme. Zároveň jsme po stejném místě pátraly i na obsáhlejší mapě vytisknuté ze serveru Mapy.cz. Sotvaže nám to do sebe zapadlo, přišlo první překvapení. Zpoza tabule s mapou vyčnívaly přes sklo jasně viditelné části těl v černém šatu a snad i nějaký ten deštník. Potěšený úsměv, že nejsme zmatené samy se brzy změnil v dušený smích, neboť ony tři osoby odkudsi vylovily tutéž vytištěnou mapu jako my. Jen jim to hledání trvalo kratší dobu. Přemýšlely jsme, zda nejít za nimi, nakonec jsme se však ještě chvíli u Florence motaly, než nás kroky stejně zavedly tímtéž směrem. Bez cizí pomoci jsme pak kupodivu nalezly klub Matrix, zastrčený v zatím prázdném dvoře.
Ani jsme však nezastavily, naším cílem byl nejprve sám obchod Nosferatu. Potíže s cestou už žádné nenastaly, potkaly jsme jen další trojici "spřízněných temných duší" která nám s deštníky nad hlavou kráčela v protisměru. Když jsme pak po dalších krocích minuly kostel a koukly vlevo, nemohly jsme přehlédnout náš cíl cesty. Černě oděné postavy se u něj choulily v hojném počtu pod stříškami. U dveří jsme zavřely náš deštník a vešly. Prohlédly jsme zběžně obě patra, především však ony tři vychvalované podobizny Lugosiho, Schrecka a Frankeinšteinova monstra (tedy asi Karloffa?). Posléze jsme se vrátily k pokladně. Koupit jsme chtěly jediné - Knihu Nosferatu. Tu ostatně kupovali i jediní zákazníci před námi (spolu s nějakým trikem). A zde přišlo další, ještě větší překvapení. Jak jsem čekala, až přijdeme na řadu, koukala jsem kamsi ke vchodu. A tu - zčista jasna, kde vzala, tu se vzala - ve dveřích Jenny Nowak stála. Než jsme knihu konečně koupily, už stihla i odejít a my šly též. Cestou jsme již konečně natrefily na různě velké skupiny jdoucí nám v patách či před námi.
Naše vstupenky
Před Matrixem již byl značný nával. Nejvíce se to černalo pod průchodem do dvora, kde vládlo sucho. Ostatní se více či méně tlačili u vchodu nebo roztroušeně stáli kolem. Sem tam přišla nová skupinka. Ve dvoře jsme se našly s Magiere a Kassem, majiteli stránky www.deti-noci.cz a navíc velice milými lidmi. Společně jsme pak čekali na půl šestou večerní, kdy se měly dveře Matrixu otevřít.
V tom chladnu a dešti až s velkým zpožděním konečně začali do klubu vpouštět lidi někdy kolem sedmnácti padesáti. Po utržení lístku, nalepení modrého proužku na zápěstí (kapely, pořadatelé, atp. dostali oranžový) a individuální možnosti uložit si něco do šatny jsme se konečně ocitli uvnitř. V místnosti, kde většině lidí vypadl mobilní signál se podél stěn tyčilo několik stolů s lavicemi. Levou stěnu však převážně zabíral bar. Asi v půlce stoly zmizely a u protější zdi při pohledu ode dveří stálo pódium chráněné před fanoušky železným zábradlím. Celá místnost byla zakouřená, ale ne nijak extrémně.
Pásky na zápěstí, kvůli opakovanému vstupu
První kapela, která se objevila, pochází z České republiky. Tears Of Rain zahráli šest písní, mezi nimiž se vyskytly například písně Angels či Tears of rain. Pokud bych měla kapely řadit tak, jak se mi líbily, tato by skončila na čtvrtém místě. Dále se ke slovu dostali opět Češi, tentokráte pod jménem Calathea. Měla jsem v plánu počítat písně u všech kapel, ale jak tak hrály, úplně jsem na to zapomněla. Takže jediné co můžu říct, tahle kapela by byla na místě třetím. Místo druhé posléze v mém pomyslném žebříčku zaujala kapela z Polska - Deathcamp Project. Páté místo dávám německé kapel Amatris. Tato kapela měla ovšem celkově jistý úspěch, neboť již jako druhá se pokoušela roztleskat publikum do tónů hudby. Ta první však, narozdíl od Němců, neuspěla. Místo poslední, tedy to, které se mi nejméně, nikoliv však vůbec ne, líbilo patří slovenským Hieros Gamos. Jednoduše mě nezaujal jejich styl hudby, jiné ovšem ano, neboť tuto skupinu dokonce jednou vrátili.
No a co první místo? Kdo jiný by na něm měl sedět, než legendární, po čtyřech letech zmrtvýchvstalé Třinácté století! Myslím, že tento názor beze všeho zastávala většina osazenstva klubu. Jakmile již jen mělo přijít na scénu, téměř všichni se navalili co nejblíže pódiu. Okolní teplota snad ještě stoupla, jak napjatě čekali. A když konečně Třináctka s nějakým tím opožděním spustila, snad všichni zpívali s ní. Po každé písni přišel ohromný potlesk, poděkování obecenstvu a další skvost. Když už se po mnoha písních kapela rozhodla skončit, nebylo jí to dopřáno. Celý dav je takřka jednohlasně spolu s potleskem stále dokola volal zpět. Zahráli tedy ještě jednu, vše se však opakovalo. A když i poté všichni křičeli: "Je-ště jed-nu! Je-ště jed-nu!", musel vystoupit organizátor, či kdo to byl, aby nám oznámil, že už vážně další nebude. Písně, které zahráli, byly: Elizabeth, Karneval, Smutné časy, Vendeta, Bela Lugosi´s dead, Nosferatu is dead, Into the garden of delight, Justýna, Fatherland + přídavek: Mytery Ana a Růže a kříž. Dvě kapely, Němci a Slováci, které hrály poté, již měly v obecenstvu před pódiem jen chabou polovinu posluchačů.
Petr Štěpán - Nekvalitní foto z mobilu
Hudební večer však narušily, ovšemže příjemně, i jiné věci. Prvně to byl majitel obchodu Nosferatu proto, aby nám ukázal dort a polštářek s vyšitým názvem obchodu, které k jeho narozeninám dostal. Pro rozptýlení všechny vyzval, aby mu pomohli sfouknout pět svíček, tyčících se na dortu. A podruhé to byl sice také on, sním však i Petr Štěpán. To když přišel čas pokřtít třetí vydání Knihy Nosferatu. Kniha prý již byla křtěna vínem i ohněm. Z obecenstva vylétly "žádosti" o křest krví. Těm nakonec vyhověno nebylo. Křtilo se lístky růží, kterých Petr posléze pár vhodil do davu. A nejen je. Následně totiž letěla i kniha, která patřila tomu, kdo ji chytne první. Majitele si pochopitelně našla brzy a bez rozporů.
Jeden z lístků rozhozených do davu.
Klub jsme opustily kolem jedné hodiny ranní poté, co dohrála slovenská kapela; Magiere s Kassem odešli již během účinkování kapely z Německa. Jelikož autobus domů jel až o čtvrt na šest, musely jsme pár hodin někde přečkat. Za tím účelem padlo několik korun na kafe, horkou čokoládu a brambůrky ve dvou nonstop hernách. Asi dvouhodinovou "díru" mezi těmito návštěvami jsme vyplnily postáváním u metra. Dva lidé se za tu dobu stihli zeptat, zda nemáme cigaretu, jeden ji vážně dostal.
Nádraží, které měli otevřít až v pět nakonec rozevřelo vrátka asi o deset minut dříve. Na dvou lavičkách seděli bezpochybně naši spolunávštěvníci Matrixu, odděleně na každé dva. Venku jsme pak viděly ještě jednoho. Dříve nás však ohromilo zjištění, že jízdenky se prodávají až od šesti, přičemž autobus má jet již o čtvrt. Nakonec jsme tedy zaplatily přímo u autobusu a naštěstí jely zpět do Brna. Dorazily jsme kolem osmé hodiny ráno.
Večer strávený v Matrixu jistě nebyl promarněný a nešla bych jinam. Přeji vše nejlepší k pátým narozeninám, Nosferatu!

Nosferatské šílenství... ale jinak krása :,)

17. dubna 2008 v 21:06 | Míša |  Novinky
Na stránkách obchodu Nosferatu (www.666.cz) jste dnešním dnem mohli najít velmi zásadní informaci, chcete-li si udělat radost zakoupením speciálního vydání knihy Petra Štěpána. Jakou? No tak především cenu a čas i místo zahájení prodeje. To totiž není, jak jste si možná mysleli na oslavě narozenin. Knihu lze zakoupit již v kamenném obchodě od 10:00 (datum zůstává na 19. 4.). Nyní bych vám mohla již napsat tu cenu, ale není nad napětí :,) Obchod Nosferatu má obzvlášť rád číslo šest a to v trojím zástupu, jako ve své adrese. Dalo by se říci, že celý koncert se ponese v duchu toho čísla. 6 vystupujících kapel, 666 vstupenek do klubu Matrix, 666 knih speciálního vydání a konečně... ...no tipněte si, kolik kniha stojí... ...666 Kč za každou jednu Knihu Nosferatu s podpisem, fotkou a CD. Tak je to venku. Docela jsem valila oči, vždyť ještě nedávno jsem o možnosti té částky s kýmsi vtipkovali. Každopádně pořád v koupi doufám (snad se "sponzor" nelekne :,D). A co vy? Koupíte si knihu?